Komentáře

Libuše Frantová

novinářka

Uklizení do Bruselu?

Ani Špidla, ani Vondra, ani Švejnar, natož Dlouhý. Největší šance na usednutí v Evropské komisi za Českou republiku má teď překvapivě premiér Jan Fischer.

To je jméno, které se objevilo jako blesk z čistého nebe v souvislosti s obsazením funkce eurokomisaře. Prý jediné, na kterém se byli šéfové občanských a sociálních demokratů Mirek Topolá-nek a Jiří Paroubek schopni shodnout.

Zdá se, že v Česku je kvalitních lidí jako šafránu, když kvůli zastoupení v Bruselu musíme rozbít fungující vládu. Ale proč ne? Už vládne příliš dlouho, stejně měla původně skončit po říjnových předčasných sně-movních volbách. Navíc začíná být příliš populární, hlavně premiér Jan Fischer, a tak ho politici raději uklidí do Bruselu. Kdo by chtěl být srov-náván s někým, kdo nekope do aut novinářů, nejezdí s lobbisty na jach-tách v Toskánsku, nemluví o Marťanech a ani se nepaktuje s komunisty. A není takovým kašpárkem, jak by si politici, kteří ho do Strakovy aka-demie vynesli, přáli. Co také jiného s tím, kdo ukázal, že se umí i bránit, když ho Jiří Paroubek napadl, jakou to špatnost vyjednal s evropskými kolegy, když Brusel přistoupil na podmínku českého prezidenta o výjimce Česka z Listiny evropských práv, aby už konečně Česká republika jako poslední v sedmadvacítce ratifikovala Lisabonskou smlouvu.

Politici největších parlamentních stran ODS a ČSSD zatím oficiálně jmé-no Jana Fischera na post eurokomisaře nepotvrdili, ale ani nevyvrátili. Jasno má být v pondělí po jednání vlády. Jedno se zdá být jisté: Fischer o místo eurokomisaře stál a byl také horkým kandidátem v době, kdy se ještě předpokládalo, že jeho úřednická vláda skončí po podzimních předčasných volbách. Jistě se nebude bránit vyměnit nervově vypjatých několik měsíců bojů proti všem ve stále se hádající české sněmovně za pět let v kultivovaném prostředí Evropské komise v Bruselu. Uvidíme, zda celý tento scénář vyjde. Zatím se čeká na návrat prezidenta Václava Klause z návštěvy Spojených států. Na něm záleží, zda nového premiéra jmenuje. Klaus je však ze zvažované nominace premiéra na rozpacích. Nechápe, proč by se tato úspěšná vláda s mimořádnou pod-porou lidí měla rozbíjet. Podle Klause by byl Fischer vhodným kandidá-tem a mohl by se eurokomisařem stát, ale až po řádných květnových volbách, až nastoupí nová politická vláda. Ale i Fischer musí vědět, že taková příležitost jako dnes už se příště nezopakuje. Ať volby vyhrají občanští nebo sociální demokraté, vždycky platí, že bližší košile než kabát. A stranický kolega bude mít vždycky přednost, jinou alternativu by ani šéf strany před členskou základnou neobhájil. Navíc lukrativní a prestižní funkce by se mohla stát při rozdělování moci předmětem vý-měnných obchodů mezi politickými stranami.

Problémem ovšem je, že nestačí vyměnit premiéra a pokračovat neruše-ně dál se stejnými figurkami v úřednické vládě. Samotná výměna před-sedy kabinetu by byla protiústavní a do takové hry se po poslední neú-spěšné přetahované s Ústavním soudem o předčasné volby šéfové par-lamentních stran ani prezident doufejme nepustí. S odchodem Fischera by tedy nejspíš padla celá vláda. Pár měsíců před volbami, navíc s ještě neschváleným státním rozpočtem by začaly další nekonečné tahanice a šarvátky kolem sestavování nové vlády. Nedovedu si představit, kdo by potom v květnu ještě měl chuť jít k volbám.

Pro Prvnizpravy.cz
Libuše Frantová