Po kongresu ODS a TOP 02 se sešli na sjezdu v Brně tento víkend i zelení. Ti budou hledat vhodnou cyklostezku do Poslanecké sněmovny a volit toho, kdo pojede v čele pelotonu. Bude to už ostřílený politik se zkušenostmi z parlamentu, vlády i Evropské unie, úřadující předseda strany Ondřej Liška, nebo kritik bývalého šéfa strany Martina Bursíka i současného vedení Martin Stropnický, který hlásá návrat ke kořenům? Nebo Jan Linhart z Pardubicka, který je za-tím naprostým outsiderem?

V Brně zdaleka nejde jen o osobnost, která se postaví do čela  strany, ale hlavně o koncepci i strategii, která pomůže získat zpátky voliče, o které zelení kvůli svým nedávným vnitrostranickým sporům přišli.

Liška má jasno, chce oslovit stejné voliče, kteří stranu v roce 2006 poslali do sněmovny. Kromě ochránců přírody i liberální městské voliče, kteří slyšeli na Bur-síkův slib před volbami, že nepůjde do koalice s pod-porou komunistů. Liška chce navázat na práci bývalé-ho předsedy Martina Bursíka, který dovedl stranu po-prvé nejen do sněmovny, ale dokonce i do vlády, a dokázal s nepatrným počtem šesti poslanců prosadit věci, o kterých se zeleným do té doby ani nesnilo. Ale vděku ani ocenění se nedočkal. Několik vlivem opilých straníků chtělo mnohem víc. Proto dneska se ve vo-lebních preferencích zelení potácejí na hranici dvou až tří procent voličů, což zdaleka nestačí na jízdenku do sněmovny.

Liška chce voliče přesvědčit, že zelení jsou pro ně vhodnější volba než TOP 09, proti níž se začíná čím dál víc vymezovat. Jeho kritika se nezastaví ani před ikonou TOP 09 – předsedou Karlem Schwarzenber-gem, který seděl v Topolánkově vládě jako ministr za-hraničí právě za Stranu zelených. I když favorit do role předsedy uznává, že TOP 09 má zatím vyšší preferen-ce, podle něj se to změní, až si lidé prostudují její kan-didátky a uvidí na nich politiky, kteří dvakrát volili Vác-lava Klause na Hrad. Jedině zelení podle Lišky nabízejí skutečnou změnu v politice. Uvěří tomu ale voliči tentokrát, když totéž slibovali zelení před minulými volbami a potom si lezli do šuplíků v kancelářích, titu-lovali se přežvýkavci, rozdělili i tak nejmenší posla-necký klub, vytvářeli vnitrostranické frakce, pomohli svrhnout vládu a zakládali další zelené strany? Důvěra se těžko získává, ale velmi lehce se ztrácí. To ostatně  dokázali voliči zeleným v červnových volbách do Ev-ropského parlamentu, v nichž strana propadla a získa-la jen dvě procenta hlasů.

Pražský zastupitel Martin Stropnický, který byl v opozici proti Bursíkovi i celému vedení a který se postavil proti účasti stravy v kabinetu Mirka Topolánka i Jana Fischera, má jako bývalý místopředseda re-publikové rady Strany zelených velký podíl na vnit-rostranických sporech, které vracejí ochránce přírody zpátky do politické bezvýznamnosti. Takový má být návrat zelených ke kořenům?