A přesto nájemné a poplatky, které vám ukrojí většinu z těžce vydělaných peněz, platíte? Tak proč by stejné povinnosti neměli mít i ti, kteří nepracují a kteří na své výdaje dostávají od státu sociální dávky?

Když pracující člověk nezaplatí činži nebo jiný dluh, dříve či později na něj skočí exekutor, obstaví mu účet, a když to nestačí, sebere mu jiný majetek nebo ho dokonce vystěhuje z bytu. Nikdo se nezajímá o to, jestli tomuto „obyčejnému“ dlužníkovi zbude dostatek peněz třeba na jídlo nebo ošacení.

Ale jiná situace nastává, když své dluhy neplatí ti, kteří do práce nechodí a které živí stát. Ukázalo se to při jednání chomutovské radnice, která přistoupila k razantnímu řešení, protože eviduje kolem čtyř tisíc dlužníků a jejich pohledávky už přesáhly 240 milionů korun. Proto v únoru radnice začala prostřednictvím exekutora zabavovat dlužníkům peníze, které jim byly vyplaceny na dávkách v hmotné nouzi. Exekutor jim nechal z dávky zhruba tisícovku. Není to nic výjimečného, podle právníků obecně platí, že při exekuci je potřeba dlužníkovi ponechat snubní prsten, oděv a 1000 korun.

Podobných exekucí probíhají po celé zemi bez povšimnutí stovky měsíčně, ale tady najednou nastal nevídaný poprask. Na jednání chomutovské radnice v čele s primátorkou Ivanou Řápkovou se okamžitě snesla kritika od ombudsmana Otakara Motejla i ministra pro lidská práva a menšiny Michaela Kocába. Podle nich je odnímání sociálních dávek hned při jejich výplatě nezákonné. A zástupkyně ochránce veřejných práv Jitka Seitlová dokonce tvrdí, že je to v rozporu s ústavou, která garantuje občanům právo na lidskou důstojnost.

Ale proč by sociální dávky na rozdíl od vydělaných peněz měly být nedotknutelné? Nepletou si ochránci lidských práv sociální dávky se sociálním minimem, které je určeno opravdu jen na ty nejzákladnější potřeby?
Smutná je obava, že ochránci předpokládají, že exekuce nepovedou ke změně jednání dlužníků, ale že si nepřizpůsobiví lidé budou shánět peníze jinak, například půjčkou u lichvářů, trestnou činností nebo prostitucí. Ale je to dost pádný důvod k tomu, aby ti méně slušní měli větší práva než ostatní občané, kteří své povinnosti řádně plní? Není to právě jediná možná cesta, jak ukázat, že nejen práva, ale i povinnosti máme všichni stejné?

Zatím se podle primátora Kladna a předsedy Komory statutárních měst Dana Jiránka lidé, kteří žijí ze sociálních dávek, smáli, když dostali nějakou pokutu, protože peníze byly od nich v podstatě nevymahatelné. Stejné zkušenosti jako Chomutov nebo sousední Janov má i mnoho dalších měst. Proto není divu, že se radnice za Chomutov postavily a mnohde připravují podobná opatření, jak se domoci dlužných částek.

Ale zdaleka nejde jen o peníze. Ještě důležitější než dostat zpátky dlužné částky je fakt, že chomutovská radnice svým nekompromisním postupem dává najevo, že chce ochránit slušné občany před těmi, kteří je svým chováním obtěžují. Stát se zatím, bohužel, mnohdy choval spíš opačně.