Kam se podíváte kdekdo dluží, lidé, firmy, města, vesnice, státy, kontinenty. Dluhů už je tolik, že je nutné půjčovat si na jejich splácení a vytvářet dluhy nové. Lavina dluhů se valí světem a nabaluje na sebe další. Kdy a kdo ji zastaví a kdo z laviny „živý“ vyvázne? Proč lidstvo uvízlo v lavině dluhové pasti a čeká na ekonomické mesiáše, kteří je z ní vyvedou? Spravedlivé by bylo, aby to za trest odčinili ti, kteří nás do finanční a následně hospodářské krize dostali. Tito představitelé finančního světa se však nad takovouto „naivní spravedlností pousmějí: “Dělali jsme jen to, co nám političtí představitelé umožnili a ty zvolila většina z vás, tak hoď kamenem, kdo není bez viny.“
Jak má však dnes běžný volič poznat to, co ve volebních slibech nikdy nenajde, když navíc obsáhlé programy stran nečte a nechá se hýčkat mediálním volebním divadlem? To mu v Česku už několik let úspěšně vtlouká do hlavy, že jedině vláda pravice je dobrým hospodářem, zatímco levice jen rozhazuje. Volič se ve víru afér nezajímá, která vláda byla skutečně ekonomicky úspěšnější a která méně a lehce spolkne volební návnadu, že cestu k prosperitě a tudíž i k jeho blahobytu, zaručí postupné snižování daní, které rozhýbe a oživí ekonomiku. Nedochází mu, že právě i tato návnada má podíl na čísle 209 miliard korun, tolik totiž bude činit schodek státního rozpočtu na příští rok. A titíž politici, kteří bez zaváhání systematicky zbavovali veřejné finance v řádu stovek miliard korun snižováním daní a přitom se zaklínali jejich nápravou dnes volají po rozpočtové dietě. Vůbec se nehlásí k účtu za své daňové experimenty, které prokazatelně směřovaly na pomoc nejmajetnějším skupinám. Doplatili na ně ti finančně slabší.
Pokud si to volič uvědomí, pak platba ve formě volebních lístků by měla být spravedlivější.
Jana Kašparová