Svátek má:
Tamara
KOMENTÁŘ: Petr Sak
KOMENTÁŘ: Petr Markvart
Komentáře
Jiří Kouda
novinářKonkurz Řecka nebo.... Evropské unie?
V politickém útoku proti Řecku, který zahájilo Německo a další sily v EU a spekulativní útok, který jej doprovází, se využívá spousta propagandy mýtů a nepřesností. Strašení řeckým bankrotem je přitom pro mnoho neoliberálních politiků a ekonomů I v Česku velmi příjemné.Celá kohorta se jich najednou pustila se “znalosti věcí” do Řecka a využívá to k místní propagandě, je jedno zda se jedná o ODS (Petra Nečase, Martina Kocourka ), TOP 09 (Miroslava Kalouska), či všelijaké neoliberální ekonomy jako Karel Kříž a další. V době vypuknutí celosvětové ekonomické krize se jejich odbornost a znalost prokázala tím, že nebyli schopni tento jev vysvětlit a už vůbec ne aspoň zakoktat, jak z kaše z neoliberální prasklé bubliny ven, a jen málokdo může bez povytažení obočí reagovat na slova o chřipce.
Reakce na státní ingerenci USA a států EU při omezení dopadů krize je ale probudila. A to natolik, že Barack Obama se málem stal v jejich očích bolševikem. Dnešní jejich snahou ale je připravit českou veřejnost na utahování opasků, likvidaci sociálního státu a privatizaci veřejných služeb.
Obecně pak je cílem zastrašit lidi v Řecku a paralyzovat předem jakékoliv jejich reakce na úsporná opatření, která vynuceně oznámil premiér George Papandreou. Zaměřením celé diskuse na úroveň výše deficitu a státniho zadlužení, je snaha klamat neinformovanou veřejnost.
Obecně pak je cílem zastrašit lidi v Řecku a paralyzovat předem jakékoliv jejich reakce na úsporná opatření, která vynuceně oznámil premiér George Papandreou. Zaměřením celé diskuse na úroveň výše deficitu a státniho zadlužení, je snaha klamat neinformovanou veřejnost.
Může zbankrotovat země, která má několik let schodek ? Ano, je odpověď, kterou se snaží vnutit. Ne, je správná odpověď. V žádném případě nestačí ani vysoké deficity, aby mohly dovést zemi do konkurzu.
Pro správné argumenty, se podíváme, co se děje v ekonomických velmocech světa – v eurozóně, v USA a v Japonsku.
Všechna tři uskupení za poslední dekádu 2001 - 2010 (samozřejmě, pro rok 2010 se jedná o předpovědi) měly deficity a jenom deficity po dobu deseti po sobě jdoucích let, bez výjimky!
Eurozóna mínus 6,6% pro rok 2010 a 6,2% pro rok 2009, ale v roce 2002 to činilo 2,5% nebo 3% v roce 2003.
Mnohem horší situace je v USA : deficit 10% v roce 2010 a 12,5% v roce 2009, nebo 5,9% v roce 2008. Také v roce 2002, 3,7% a 4,8% v roce 2003.
Japonsko nepopsatelně horší: deficit ve výši 8% v roce 2002 a rovněž 8% v roce 2003, ale také 5,8% v roce 2008 a 10,5% v roce 2009 nebo 10,2% v roce 2010! Během celého desetiletí byly deficity v Japonsku jednoznačně horší než v Řecku!
Ano, tvrdí někteří, Řecko má nejen vysoký schodek veřejných financí ale i vysoké zadlužení. Podívejme se na Japonsko. Na 135,4% (!) HDP byl veřejný dluh od roku 2000 a v žádném případě se nesnížil za posledních deset let. Naopak se vyšplhal na 197,2% (!), zatímco řecký veřejný dluh činil 112,6% v roce 2009 a očekává se, že dosáhne 125% v roce 2010.
Omezení debaty ohledně veřejných dluhů ve sdělovacích prostředcích neumožňuje plné zobrazeni situace.
Pokud bychom rozšířili analýzu na celkový dluh v každé zemi (tj. celkovou vypůjčenou částku státem, podniků a soukromniků, to znamená veřejný dluh plus soukromý dluh), obrázek se dramaticky změní.
Podle údajů z Mezinárodního měnového fondu, celkový dluh Řecka je ve výši 179% HDP. Extrémně vysoký, si může myslet každý. Možná, ale průměr v EU je ... také 175%. Stejný s Řeckem.
Ohledně celkového dluhu neni “mistr” v eurozóně Řecko. Tuto zemi překonává Nizozemsko s 234%, Irsko s 222%, Belgie s 219%, Španělsko s 207%, Portugalsko se 197%, Itálie s 194% a tak dále.
Impozantním ukazatelem je rovněž vnější dluh země, to znamená, když se bude někdo zabývat vnějším dluhem některe země (tj. kolik dluží stát, podniky a soukromníci některé země vůči zahraničním bankám, jelikož vždy část dluhu pokrývaji banky ve své vlastní zemi).
Omezíme-li vzorek na napadené země Středomoří (Řecko, Portugalsko, Španělsko) a Irsko, které, jako ... země - bubliny neoliberalismu mají omezený veřejný dluh, ale dluh jejich podniků a soukromniků je astronomický, odhaluje se velmi odlišné pořadí těchto zemí.
Ohledně vnějšího dluhu pak vidíme, že Irsko dluží zahraničním subjektům ... 414% HDP, a Portugalsko 130% svého HDP.
Jednoznačně lépe je na tom Řecko s dluhem 89,5% HDP a Španělsko s 80% na základě údajů poskytnutých německým deníkem Frankfurter Allgemaine.
Existují i další země eurozóny, které ve skutečnosti dluží více bankám a zahraničním subjektům než Řecko.
Alespoň šest zemí eurozóny v čele s Nizozemskem a Belgií, mají celkový dluh (veřejný a soukromý), vyšší než v Řecku! Po dobu deseti let, má Japonsko obrovský veřejny dluh, mnohem vyšší než Řecko, přičemž deficity za posledních deset let jsou v průměru mnohem horší, než ty řecké!
Zahraniční dluh na jednoho obyvatele v Irsku je téměř osmkrát (!) vyšší než v Řecku. Skutečnost, že o žádné z těchto zemí neříkají, že jsou v konkursu (a to velice správně), o Řecku to tvrdí (zcela neopodstatněně). To dokazuje, že Řecko je v centru politických a spekulativních útoku, jak jsme konstatovali v úvodu.
A to bez ohledu na to, že se řecké vlády dopouštěly zapírání, až zločinné benevolence k výběru daní a naopak militarizovaly zemi dvojnásobnými výdaji oproti Česka (Kdo měl ale užitek z přehnaných nákupů zbraní? Stačí se zeptat v evropských vlád a výrobců stíhaček eurofighter, které nezajímalo, z čeho to Řecko zaplatí, že). Pokrytectví šéfů EU, jejich vlád a starostlivých korporací tak zvláště vynikne.
Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda
A to bez ohledu na to, že se řecké vlády dopouštěly zapírání, až zločinné benevolence k výběru daní a naopak militarizovaly zemi dvojnásobnými výdaji oproti Česka (Kdo měl ale užitek z přehnaných nákupů zbraní? Stačí se zeptat v evropských vlád a výrobců stíhaček eurofighter, které nezajímalo, z čeho to Řecko zaplatí, že). Pokrytectví šéfů EU, jejich vlád a starostlivých korporací tak zvláště vynikne.
Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda
|
|
|
|
|
Nejčtenější
KOMENTÁŘ: Petr Sak
KOMENTÁŘ: Petr Markvart