Zástupci Unie nyní řeší tvrdý oříšek: nejprve pochopit a následně nějakým přijatelným způsobem zdůvodnit lhaní gruzínského prezidenta Saakašviliho.

V prosinci roku 2008 zřídila EU komisi sestávající z politiků, historiků a odborníků na mezinárodní právo, aby prošetřila příčiny srpnového konfliktu v Jižní Osetiji. Gruzie tehdy obviňovala z odstartování konfliktu Rusko, které však toto obvinění tvrdě odmítalo a dožadovalo se mezinárodního prošetření. Nyní došla komise EU k závěrům, které Rusko očišťují, zatímco pro prezidenta Saakšviliho vyznívají velmi nelichotivě.

Středem pozornosti komise se staly dva důkazní dokumenty, uvádí izraelská zpravodajská agentura Mignews.

Prvním je vystoupení generála Mamuki Kurašviliho, velitele mírových sborů OSN pro Jižní Osetii, v gruzínské televizi TV-7, počátkem srpna 2008. Ověnčený všemi svými vyznamenáními tento generál pateticky prohlásil, že Gruzie „se rozhodla obnovit ústavní pořádek v celém regionu“.

Druhým dokumentem je tajný rozkaz gruzínského ministerstva obrany č. 2, na nějž se nejspíš právě Kurašvili odvolával. Zástupce velitele ruského Generálního štábu generál Nogavicyn citoval v rámci obhajoby Ruska tento rozkaz, jehož kopii měla získat ruská rozvědka. Také tento rozkaz mluví o „obnovení ústavního pořádku v regionu“.

Komise EU žádala od Gruzínců originál tohoto dokumentu, ti jej však odmítli vydat, s odvoláním na to, že jde o tajný dokument. Už sám tento fakt do značné míry potvrzuje pravdivost citovaného dokumentu, protože v případě, že by tento rozkaz zněl jinak, sotva by se Gruzie bránila jeho ověření.

Ostatně, sám Saakašvili, bez ohledu na zmíněný dokument, šlápnul pořádně vedle, když už v srpnu vlastně přiznal světu své pravé záměry. Ve svém televizním vystoupení na gruzínském kanálu TV-7 sdělil prezident svým krajanům už 8. srpna, že „většina Jižní Osetije je osvobozena od vzbouřenců“.

Čtyři dny nato, když se ruské tanky objevily v bezprostřední blízkosti gruzínské metropole –Tbilisi, si Saakašvili „nečekaně vzpomněl“, že už 7. srpna obdržel informaci, že kolona 150 tanků projíždí tunelem „Roki“ ze Severní Osetije do Jižní. Obratem tak převtělil „očistnou“ válku na „sebeobranu“.

NATO se tato „transformace“ velmi zamlouvala a Rusko mělo zase o jednu psí hlavu více. Ne, že by byla tato východní velmoc vždy vzorem ctnosti a nevinnosti. To snad od velmocí ani nikdo nečeká. V posledních letech to však vypadá, že se vrháním cizí viny na Rusko vytváří sice falešná, leč alespoň mediálně přijatelná rovnováha mezi agresivním chováním dvou impérií – USA a Ruska.

Saakašvilimu a jeho okolí se dost dlouho dařilo věšet „sebeobranné“ bulíky na nos západních zemí. Zveřejnění závěrů evropské vyšetřovací komise ovšem činí další podporu tohoto mýtu zcela nemožnou, stejně jako by mělo být nemožné další sponzorování exaltovaného gruzínského prezidenta, jehož motivy k podobným „akcím“ zůstávají záhadou dokonce pro jeho nejbližší přátele.

Za připomenutí stojí, že je to už druhý chybný závěr Evropy v posledních měsících, pokud jde o Rusko. Když došlo k přerušení dodávek plynu, začala Evropa spolu s USA hartusit, že je Rusko nespolehlivý partner, a že je Ukrajina ošizený chudák. Veškeré psí hlavy, které jen byly tehdy k dispozici, byly nasazovány právě Rusku.

Nutno však přiznat Evropské unii ke cti, že to byla právě její komise, která zjistila nade vší pochybnost, že pravým viníkem je Ukrajina, která si prostě z evropského plynu přikrádala a Rusku neplatila.

Omluvy se tehdy Rusko nedočkalo. Možná by stálo zato, kdyby se Česká republika, jako předsedající země EU, Rusku alespoň tentokrát jménem Evropy omluvila. Jinak by to mohlo vypadat, že odměnou za křivé obvinění východní velmoci bude zlodějíčkům a lhářům členská židle v Evropě.