Na návrhu je třeba ocenit především to, že se počítá s rozvojem jaderné energetiky a snad i s úsporami a obnovitelnými zdroji. Přesto si troufám tvrdit, že návrh není koncepčně dopracovaný jak z hlediska rozvoje energetiky v návaznosti na priority EU, tak i z hlediska bilancí primárních energetických zdrojů.

Především ale nemohu souhlasit s názorem, že z důvodu zachování teplárenství je nutné prolomit ekologické limity těžby hnědého uhlí v lomu ČSA. Mostecká uhelná se tak snaží stále rostoucí ceny za teplo a možná i plynovou krizi zneužít k prolomení limitů a ministerstvo jim k tomu přizvukuje. Nenechme se ale mýlit, prolomení limitů nás nezachrání. Topení uhlím bude stále dražší, ať již kvůli rostoucím energetickým daním, rostoucí ceně povolenek na emise skleníkových plynů, nebo prostě jen proto, že zásoby této komodity se celosvětově ztenčují.
 
Kromě toho se v návrhu koncepce uvádí, že prolomením ekologických limitů se uvolní 750 mil. tun vytěžitelných zásob hnědého uhlí. Těžba za ekologickými limity na lomu ČSA je rozdělena do tří etap. Přitom reálně lze uvažovat pouze o I. etapě s vytěžitelnými zásobami 250 mil. tun, zbývající II. a III. etapa počítají s vytěžitelnými zásobami 500 mil. tun v lokalitě Chemopetrolu Litvínov. V případě těžby v této lokalitě by nejdříve muselo dojít k likvidaci firmy, která zpracovává ropu a je v majetku zahraničního subjektu. Jak hodně tedy pravděpodobné je, že nám zásoby na „Armádě“ vytrhnou trn z paty? Ani kdyby se limity prolomily, těžba maximálně 6 mil. tun uhlí za rok by teplárenství výrazně a dlouhodobě nepomohla. Je třeba hledat jiná řešení. Do infrastruktury teplárenství (rekonstrukce rozvodů a instalace úsporných kotlů nebo změny energetického zdroje), zvláště do zdrojů centrálního zásobování teplem, je především nutné investovat značné prostředky z OP životní prostředí a především z nových prostředků programu „Zelená úsporám“. Tomu je třeba otevřít cestu a ne hrát si na „energetickou nezávislost“ tím, že prolomíme limity. Teplo zlevní jen to, že se potřeba teplárenského uhlí snížila na minimum.

Dalším oříškem návrhu Státní energetické politiky, který jakoby tomu s limity vypadl z oka, je obnova těžby uranové rudy ve Stráži pod Ralskem. Tamní ložiska byla těžena od 70. let metodou podzemního vyluhování. Důsledkem je, že dnes je celá oblast považována za největší ekologickou zátěž v Evropě a sanace po těžbě zde bude probíhat ještě zhruba 50 let. Z tohoto důvodu jsou jakékoliv úvahy o obnovení těžby uranu na těchto ložiskách zcela nepřijatelné, protože by znamenaly rozsáhlou devastaci velké oblasti severních Čech.

Jsem rád, že ČSSD se k věci postavila přímo a konstruktivně, že navrhuje premiérovi Janu Fišerovi ustanovení nezávislé expertní skupiny, která přehodnotí předložený návrh a navrhne další postup k dopracování Státní energetické koncepce.