Svátek má:
Nataša
KOMENTÁŘ: Petr Sak
KOMENTÁŘ: Petr Markvart
Komentáře
Vladimír Čermák
Nezávislý badatelZaložme Řád vítězného Listopadu
Zase jednou po dlouhé době jsem si v sobotu koupil všechny tiskoviny, které jsem si dříve běžně kupoval.Už ten balík nekupuji. Nikoliv snad pro nehorázné ceny, co trafikanti požadují na našinci, když si řekne o Právo, MF či Lidovky apod., ale z podstatně jednoduššího důvodu: není v nich nic, co by stálo za to si přečíst. Nevadí tolik, že manipulují, na to jsme přece dávno zvyklí. Horší je, že manipulují blbě, stejně jako TV a jiná média. Můj důvod koupit si je byl tentokrát jednoduchý. Zajímalo mne - jako občana i již zasloužilého badatele kolem Listopadu 1989 (za studii Operace Listopad 1989 jsem dokonce dostal vloni v Senátu cenu) - jestli někdo už konečně v těchto médiích zveřejní něco, co by nám všem umožnilo lépe porozumět tomu, co se před čtvrtstoletím stalo.
Musím konstatovat, že toho bylo ale méně než málo. Za ty vynaložené peníze to v každém případě nestálo. Při probírání jednotlivých komentářů, článků a jiných příspěvků se ale dala zjistil jedna zajímavá věc. Tedy že Listopad musel být skutečně kolektivním, celonárodním dílem, na němž se podíleli lidé z celého politického spektra. Nemyslím jen účastí na manifestacích a demonstracích, ale i na jeho přípravě. Prakticky téměř každý, kdo včera publikoval své dojmy o tom, co se tehdy stalo, jak a proč k tomu došlo, totiž podle svých slov k vítězství občanstva nad totalitou nějak přispěl. Zvlášť pak ti, co se cítili být straníky i občany najednou. Třebas přispěli málem, ale rozhodně se nezapomněli o tom málu - a dostatečně nahlas - zmínit. Taková Pajerová se třeba o tom zmínila ve více médiích. Její zásluhy by proto měly být oceněny vícenásobně. A to nemluvím o zjištěních, která byla prezentována i v televizi či na řadě mini-konferencí pořádanými významnými a zasloužilými badatelskými pracovišti ČR na dané téma, či dokonce na půdě institucí majících úzké vztahy k současnému vysokému či dokonce nejvyššímu establismentu, konkrétně třeba na Žofíně. Třeba na vzpomínkovém večeru na americké ambasádě o tom už před více než deseti dny hovořil o Listopadu námi obdivovaný a milovaný Saša Vondra. To, že si jej nový velvyslanec země, kde zítra znamená včera nebo tak nějak, poté co se nechal slyšet o tom, jak chce této zemi pomoci bojovat proti korupci, vybral právě tohoto člověka jako symbol toho, co Listopad byl, je a bude, lze považovat za nejen statečné, odvážné, ale i za naprosto jasné sdělení pro nás pro všechny o tom, jak to s tou korupcí myslí. Všude k tomuto výročí hovořili velikáni Listopadu, bez nichž se to nemohlo obejít. Nezapomněli to samozřejmě zmínit! Bez nich by nebyl Listopad Listopadem. Když se k tomu připočtou ještě nesčetné hovory mezi lidmi, kteří se zúčastnili Listopadu a oslav Listopadu v zákulisí, plyne z toho jediný možný závěr: máme enormní a neuspokojenou potřebu být oceněni za své mimořádné zásluhy o Listopad.
Málokdo sice je schopen formulovat, proč to všechno dnes slavíme, když tolik lidí projevuje nespokojenost se vším možným, a když i bývalí či dnešní soudruzi jsou šťastni jako blechy v kožiše, že to tenkrát dopadlo s nimi tak jak to dopadlo, ale to nevadí. Navrhuji za tím vším konečně udělat onu pověstnou tlustou čáru a pro nás všechny - po příkladu z minulých dob - zřídit ještě jedno vyznamenání. Žádného dalšího Bílého lva či TGM, či Za zásluhy o prezidenta apod. Mělo by se jmenovat v duchu nejlepších tradic našeho lidu „Řád vítězného Listopadu“.
Jeho laureátem by mohl být každý, kdo se nějak zasloužil o ty události, k nimž před 25 lety došlo. Samozřejmě takový řád nemůže být z cenných kovů. Tolik zlata a stříbra ale nemáme, kolik je mezi námi potenciálních laureátů. Lze proto doporučit, aby si jej každý, kdo se o Listopad zasloužil ( a kdo ne?? Je snad někdo takový mezi námi?) vystřihl řád z tvrdého papíru, sám si jej vymaloval pastelkami a dopsal tam, zda jde o řád 1., 2. nebo jiného stupně. Těm zvlášť skromným bojovníkům za Listopad mohou dobrovolníci takový řád vystřihnout a vymalovat anebo i poslat poštou. Konec konců i pošta je státní organizace stejně jako prezidentská kancelář. Nositelé si jej po obdržení mohou připnout na frak, smoking, ale třeba i na fleessovou bundu špendlíkem. Samozřejmě, kdyby se někdo cítil jedním řádem nedoceněný (a lze předpokládat, že jich bude dost) , může je doplnit nejen dalším Řádem, ale i novým vyznamenáním, včetně Za zásluhy o Listopad, Za budování polistopadové společnosti (zvlášť vhodné pro oligarchy a ty, kteří tvoří vlastnické konsorcium jejich firem v Holandsku, Lucembursku i v Karibiku). Lze předpokládat, že vytvoření Řádu vítězného Listopadu významně posílí v české společnosti meritokratický princip a zvýší spokojenost mnoha jeho obyvatel. Je mezi Vámi snad někdo, kdo by takový řád nechtěl?
Musím konstatovat, že toho bylo ale méně než málo. Za ty vynaložené peníze to v každém případě nestálo. Při probírání jednotlivých komentářů, článků a jiných příspěvků se ale dala zjistil jedna zajímavá věc. Tedy že Listopad musel být skutečně kolektivním, celonárodním dílem, na němž se podíleli lidé z celého politického spektra. Nemyslím jen účastí na manifestacích a demonstracích, ale i na jeho přípravě. Prakticky téměř každý, kdo včera publikoval své dojmy o tom, co se tehdy stalo, jak a proč k tomu došlo, totiž podle svých slov k vítězství občanstva nad totalitou nějak přispěl. Zvlášť pak ti, co se cítili být straníky i občany najednou. Třebas přispěli málem, ale rozhodně se nezapomněli o tom málu - a dostatečně nahlas - zmínit. Taková Pajerová se třeba o tom zmínila ve více médiích. Její zásluhy by proto měly být oceněny vícenásobně. A to nemluvím o zjištěních, která byla prezentována i v televizi či na řadě mini-konferencí pořádanými významnými a zasloužilými badatelskými pracovišti ČR na dané téma, či dokonce na půdě institucí majících úzké vztahy k současnému vysokému či dokonce nejvyššímu establismentu, konkrétně třeba na Žofíně. Třeba na vzpomínkovém večeru na americké ambasádě o tom už před více než deseti dny hovořil o Listopadu námi obdivovaný a milovaný Saša Vondra. To, že si jej nový velvyslanec země, kde zítra znamená včera nebo tak nějak, poté co se nechal slyšet o tom, jak chce této zemi pomoci bojovat proti korupci, vybral právě tohoto člověka jako symbol toho, co Listopad byl, je a bude, lze považovat za nejen statečné, odvážné, ale i za naprosto jasné sdělení pro nás pro všechny o tom, jak to s tou korupcí myslí. Všude k tomuto výročí hovořili velikáni Listopadu, bez nichž se to nemohlo obejít. Nezapomněli to samozřejmě zmínit! Bez nich by nebyl Listopad Listopadem. Když se k tomu připočtou ještě nesčetné hovory mezi lidmi, kteří se zúčastnili Listopadu a oslav Listopadu v zákulisí, plyne z toho jediný možný závěr: máme enormní a neuspokojenou potřebu být oceněni za své mimořádné zásluhy o Listopad.
Málokdo sice je schopen formulovat, proč to všechno dnes slavíme, když tolik lidí projevuje nespokojenost se vším možným, a když i bývalí či dnešní soudruzi jsou šťastni jako blechy v kožiše, že to tenkrát dopadlo s nimi tak jak to dopadlo, ale to nevadí. Navrhuji za tím vším konečně udělat onu pověstnou tlustou čáru a pro nás všechny - po příkladu z minulých dob - zřídit ještě jedno vyznamenání. Žádného dalšího Bílého lva či TGM, či Za zásluhy o prezidenta apod. Mělo by se jmenovat v duchu nejlepších tradic našeho lidu „Řád vítězného Listopadu“.
Jeho laureátem by mohl být každý, kdo se nějak zasloužil o ty události, k nimž před 25 lety došlo. Samozřejmě takový řád nemůže být z cenných kovů. Tolik zlata a stříbra ale nemáme, kolik je mezi námi potenciálních laureátů. Lze proto doporučit, aby si jej každý, kdo se o Listopad zasloužil ( a kdo ne?? Je snad někdo takový mezi námi?) vystřihl řád z tvrdého papíru, sám si jej vymaloval pastelkami a dopsal tam, zda jde o řád 1., 2. nebo jiného stupně. Těm zvlášť skromným bojovníkům za Listopad mohou dobrovolníci takový řád vystřihnout a vymalovat anebo i poslat poštou. Konec konců i pošta je státní organizace stejně jako prezidentská kancelář. Nositelé si jej po obdržení mohou připnout na frak, smoking, ale třeba i na fleessovou bundu špendlíkem. Samozřejmě, kdyby se někdo cítil jedním řádem nedoceněný (a lze předpokládat, že jich bude dost) , může je doplnit nejen dalším Řádem, ale i novým vyznamenáním, včetně Za zásluhy o Listopad, Za budování polistopadové společnosti (zvlášť vhodné pro oligarchy a ty, kteří tvoří vlastnické konsorcium jejich firem v Holandsku, Lucembursku i v Karibiku). Lze předpokládat, že vytvoření Řádu vítězného Listopadu významně posílí v české společnosti meritokratický princip a zvýší spokojenost mnoha jeho obyvatel. Je mezi Vámi snad někdo, kdo by takový řád nechtěl?
Vladimír Čermák
|
|
|
|
|
Nejčtenější
KOMENTÁŘ: Petr Sak
KOMENTÁŘ: Petr Markvart