Miliardy eur tak vynakládají Němci na „nové obyvatele“, kteří měli zajistit Hospodářský zázrak II a místo toho zajišťují leda tak růst kriminality, náboženské nesnášenlivosti a  nákladů.  Každému soudnému bylo předem jasné, že tahle politika je předem odsouzena k nezdaru. Každému soudnému, kromě osy Brusel -Paříž - Berlín, kde se vítačství stalo novým náboženstvím.  Kancléřkou Merkelovou zvolené řešení v roce 2015 bylo špatné. Žádné sektářství totiž nikdy nikde lidstvu nic dobrého nepřineslo a ani toto „vítačské“ nepřinese.

Kdy v roce 2015 tehdejší předsedkyně strany Afd  Frauke Petryová řekla, že by Německo v souladu se svou ústavou ( Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland) mělo bránit své hranice se zbraní, stal se z ní společenský vyvrhel. Kdyby totéž napsal někdo u nás, za pár hodin by jej na základě udání nějakého aktivisty navštívila policie a čelil by trestnímu stíhání.

 

Když dnes napíše publicista a spisovatel Ondřej Neff, že cit.: „mezietnické napětí na evropském kontinentu (míněno v Evropské unii) bude stoupat, a že si lze představit, že přeroste do plíživé občanské války (sic!) vedené strategií městské gerily“, trestní stíhání mu už pravděpodobně nehrozí. Protože politika Merkelové a celé osy Brusel-Paříž-Berlín se ukázala v celé své vylhané nahotě.

Když migranti znovu zavlekli do EU vymýcené nemoci nemoci (tuberkulózu, černý kašel, spalničky apod.) nebylo to pro politickou reprezentaci EU nic vážného a nebyl to důvod k tomu nelegální migraci omezovat. Koronavir  COVID-19 je postavil před dilema, zda v této pro občany EU smrtelně nebezpečné politice pokračovat.

Nebudeme zde připomínat všechny ty banality a pošetilosti, co ti nejvyšší z EU doslova bezostyšně vypouštěli z úst. Jakože Frontex nás ochrání, nebo že v Africe vybudují záchytná centra, nebo že zavedou „povinnou solidaritu“. Tohle někde bylo v plánu, když se hlasovalo o tom, zda vstoupíme do EU?

Politika Merkelové v roce 2015 byla zahájením politiky proti zájmům evropských občanů a jednou ji historie takto bude i označovat. Nebyla to politika pomoci uprchlíků, proti té by nikdo nic nenamítal.

Politici mají obvykle ústavou stanovenou povinnost pomocí státních nástrojů občany chránit a pomáhat jim. Nikoliv je na „délku paže“ vystavovat nebezpečným útokům,  zavlékat mezi ně choroby a ještě je za kritiku takové politiky pronásledovat.