Svátek má: Přemysl

Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Také sport se vyvíjí podle potřeb společnosti

Sport byl, je a vždycky bude významným společenským fenoménem. Jeho vývoj nelze oddělit od vývoje člověka a lidského společenství.


I když se v prehistorických dobách nejednalo o sport v dnešním slova smyslu, byl pohyb spolu s tělesnou kondicí nesporným předpokladem přežití. Později, kdy už můžeme lépe dokumentovat historii, vznikaly první sportovní disciplíny nejprve jako součást a doplněk vojenské přípravy, jako zábava a zdravotní prevence začal být sport vnímán až následně. O spojení sportu s vojenstvím svědčí např. sporty, které byly součástí antických olympijských her: pětiboj, běh, hod diskem, skok daleký se závažím, zápas, box, pankration (kombinace zápasu a boxu), či běh těžkooděnců. Ve středověku pak rytířské turnaje, šerm, neboli boj sečnými a bodnými zbraněmi, střelba z různých zbraní atd. Známý je i fakt, že jednou z pohnutek barona Coubertina k založení novodobých olympijských her byla skutečnost, že v Anglii se sportovalo výrazně více než ve Francii, a ostrované byli proto mnohem lépe připraveni na případný válečný konflikt.

Sport se tedy v průběhu časů vyvíjel a měnil v závislosti na potřebách a zájmech lidí. Vždy ale šlo o společenské aktivity, které umožňovaly lidem udržovat a zvyšovat fyzickou kondici a spojovat se s ostatními. Hromadná cvičení, u nás např Sokolské slety a spartakiády, kladla navíc důraz na spolupráci a disciplínu. Na přelomu 19. a 20. století pak vznikla řada sportů, které pokládáme za moderní i dnes, jako např. ragby, fotbal, tenis, basketbal, házená atd.

Pro vývoj sportu je také charakteristický vliv společensky podmíněných segregací, např. podle pohlaví či rasové příslušnosti. V dnešní době je sport ve velké většině inkluzivní a provozovat ho mohou společně různé skupiny lidí. (Sice nevím, zda se dočkám okamžiku, kdy v moderní gymnastice začnou soutěžit i muži, ale při pohledu na ženy v oktagonech MMA, je to možné.)

Vývoj sportu také souvisí s technologickými inovacemi, které umožňují stále dokonaleji měřit a analyzovat výkony sportovců. Tyto inovace mají nejen vliv na trénink a vývoj sportu, ale také na způsob, jakým jsou sporty sledovány a prezentovány divákům.

S měnícími se lidskými potřebami a preferencemi se mění i sporty. Do nedávné doby šlo ve sportovním světě především o fyzické výkony, v poslední době vznikají nová sportovní odvětví, která jsou založena na digitální gramotnosti, překonávání virtuálních protivníků apod. Jasným příkladem je dramaticky rychlý rozvoj e-sportů, které už mají početné publikum a díky své popularitě jsou zařazeny mezi ukázkové sporty při LOH 2024 v Paříži. 



K historicky neměnícím se atributům sportu stále patří soutěžení, fyzická i psychická kondice, zdokonalování specifických schopností, propojování lidí a vytváření komunit. A ať se to někomu líbí, nebo ne, sport i dnes zůstává podstatným prvkem vojenské přípravy.

Ať už jsme zastánci cyklického, lineárního či spirálového vnímání času, dosavadní historická zkušenost nám říká, že války z vývoje lidské společnosti zatím nezmizely, proto by bylo hříšně nezodpovědné se na ně nepřipravovat. Je ale také pravdou, že v průběhu posledních desetiletí propadla velká část české společnosti jakési iluzi, že války už se nás nikdy týkat nebudou. Zvláště s přihlédnutím k dnešní mezinárodní politické situaci je to velmi podivné. I proto dnes sportující lidé už většinou nevnímají, že se vlastním aktivním sportováním zároveň připravují na řešení složitých krizových situací, potažmo na jednu z nejhorších – na válku. Ale je to tak.
 
A když si dnes na jednu pomyslnou misku společenských vah položíme aktivní sportování a spontánní pohyb lidí a na druhou pasivní konzumaci sportovních klání na stadionech, nebo ještě spíše před obrazovkami, je bohužel jisté, a dokládá to mnoho průzkumů z posledních desetiletí, že výrazně „těžší“ bude, miska s pasivními zážitky. Za zamyšlení stojí, fakt, že ještě nedávno tomu bylo naopak. Na otázku „proč?“ nechť odpovídají sociologové, politici, ale také každý z nás ve svém nitru.

Není možné si v této souvislosti nevzpomenout na výrok římského satirika Juvenála „panem et circenses“ (chléb a hry), kterým výstižně charakterizoval „hodnoty“, za které byl římský lid ochotný se zaprodat, což sice pomalu, ale jistě vedlo k úpadku a zániku jedné věhlasné a svého času nejmocnější říše. Nechytejte mě za slovo, vím, že plnohodnotná analogie dneška s dobou prvních století našeho letopočtu není možná, a to právě proto, že se společnost od té doby významně změnila a rozvinula.  Ale na druhé straně si přiznejme, že některé podobnosti bychom jistě našli.

Takže, summa summarum, sport bude i nadále nositelem důležitých hodnot a stát by si měl stálou interakci mezi vývojem společnosti a sportu uvědomovat a s respektem k tomuto faktu směřovat finanční podporu nejen tradičním, ale také i novým a rozvíjejícím se moderním sportovním odvětvím. S mírnou nadsázkou se dá totiž konstatovat, že čím více sportujících občanů, tím silnější a odolnější stát.   

Zdeněk Ertl

Mozek si pamatuje, co jsme jedli

Mozek si pamatuje, co jsme jedli

Zdeněk Ertl 

15. dubna 2025
Krátkodobé přejídání sladkým a tučným jídlem mění fungování mozku rychleji, než jsme si mysleli. A návrat k normální stravě nemusí stačit k nápravě.

Přátelství na celý život začíná v klubu-stát by měl znovuobjevit jejich význam

Přátelství na celý život začíná v klubu-stát by měl znovuobjevit jejich význam

Zdeněk Ertl 

11. dubna 2025
V dnešní době se často mluví o psychických problémech dětí a dospívajících, o osamělosti seniorů a o tom, jak nás moderní technologie paradoxně od sebe spíše vzdalují, než sbližují.

Násilí mění lidskou DNA: Trauma se dědí po generace

Násilí mění lidskou DNA: Trauma se dědí po generace

Zdeněk Ertl 

21. března 2025
Války a násilí nejsou pouze tragédií pro ty, kdo je zažívají na vlastní kůži. Jak ukazuje nejnovější vědecký výzkum, jejich důsledky sahají mnohem dál – až do genů budoucích generací.

Moderní společnost a zapomenutá úcta k rodičům

Moderní společnost a zapomenutá úcta k rodičům

Zdeněk Ertl 

18. března 2025
V přírodě existuje mnoho příkladů rodičovské obětavosti, ale jeden z nejpůsobivějších pochází od štírů.

Máme obavy, ale neumíme se o sebe postarat

Máme obavy, ale neumíme se o sebe postarat

Zdeněk Ertl 

7. srpna 2024
V několika minulých týdnech jsem si dovolil vám postupně v devíti komentářích představit výsledky průzkumů, týkajících se názorů občanů České republiky na bezpečnostní situaci, na možnosti řešení potenciálních krizových situací a na úroveň připravenosti na ně.

Trochu o našem vztahu k republice

Trochu o našem vztahu k republice

Zdeněk Ertl 

5. srpna 2024
Už tři roky po sobě se průzkumy agentury Sanep snaží zjistit, jak by se zachovali obyvatelé naší republiky, když by se na území České republiky rozhořel válečný konflikt.

Nejčtenější

Senát (horní komoru Parlamentu ČR) byste:

Zachovali
transparent.gif transparent.gif
13%
Zrušili
transparent.gif transparent.gif
71%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
16%