Heslo uvedené vojenské organizace jsem parafrázoval pro titul svého nového komentáře. Ministr obrany Stropnický totiž jako jeden ze šesti poslanců, kteří dne 7.11.2016 předložili  sněmovně návrh na změnu článku 43 Ústavy České republiky bezpochyby usiluje o co nejotevřenější možnost vlády rozhodovat  o tom, do jakých vojenských zahraničních misí vyšle Armádu České republiky (AČR), a kterým cizím ozbrojeným silám poskytne k jejich vojenským operacím naše území.

Před nedávnem jsem na Prvních zprávách.cz publikoval komentář Jen si tak trochu (v Ústavě) škrtnout.   Komentář týkající se uvedené snahy poslanců posílit kompetenci vlády vysílat bez předchozí parlamentní kontroly do zahraničních misí Armádu ČR, a stejně tak rozhodovat o pobytu cizích vojsk na teritoriu ČR,  vyvolal - nejspíš pro nedostatek jiných informací - značný čtenářský ohlas. Zejména na základě komentářem vyvolaných otázek chci k poslaneckému návrhu zařazenému na program 55. schůze sněmovny zahájené 21.2.2017 (http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=956) připojit několik následujících poznámek.             

Z návrhu změny Ústavy je nejen dle důvodové zprávy na první pohled zřejmá snaha vytvořit podmínky pro flexibilní vysílání jednotek Armády ČR do Sil velmi rychlé reakce NATO. Stejně tak důvodová zpráva zmiňuje rychlé nasazení AČR v rámci bojových uskupení Evropské unie Battle Groups (BG). (Koncept BG je naplněním ambice EU mít k dispozici vlastní vojenské jednotky schopné rychle dosáhnout místo konfliktu, v němž budou schopny vést samostatné operace nebo zahájit operace většího rozsahu s tím, že se v bodu konfliktu udrží alespoň 30 dnů).

Srovnáme-li však uvedené alianční a unijní cíle s dosud platným zněním čl. 43 Ústavy ČR, zjistíme,  že bude-li Armáda ČR vysílána do jednotek rychlé reakce v rámci plnění závazků České republiky z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení, nebo bude-li se AČR účastnit na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu, není  důvod Ústavu v čl. 43 odst. odst. 4 měnit.  


Skutečnost, že jednotky rychlé reakce jsou určeny k použití toliko v mírových misích (což znamená, že o vyslání AČR do těchto misí může rozhodovat vláda bez změny Ústavy i dnes),  potvrdilo i londýnské jednání ministrů obrany zemí přispívajících do mírových operací OSN, jehož se v září 2016 zúčastnil i český ministr Stropnický.  

Co tedy Stropnickému a spol. vadí na dosavadním znění čl. 43 Ústavy změněného ústavním zákonem č. 300/2000 Sb. po vstupu České republiky do NATO?   Naznačuje to námitka obsažená v důvodové zprávě provázející navrženou ústavní změnu.  Poslanci si stěžují, že současná Ústava (cit.) „omezuje možnosti vysílání ozbrojených sil ČR na základě rozhodnutí vlády s následnou parlamentní kontrolou na velmi omezený okruh operací, který neumožňuje dostatečně rychlou reakci na současná rizika“. 

Jestliže má být vláda České republiky dosavadním ústavním určením své pravomoci nežádoucím způsobem omezena,  měla by důvodová zpráva určitým a srozumitelným způsobem prozradit, do jakýchže to speciálních zahraničních operací chce vláda Armádu ČR vysílat,  a z jakých důvodů chce rozhodovat o pobytu cizích vojsk u nás, nepostačují-li k tomu  důvody týkající se obrany, mírových misí a vymezených záchranných akcí?    

Je nabíledni, že návrh poslanců, kteří s výjimkou KSČM představují všechny  politické barvy táhnoucí se napříč Poslaneckou sněmovnou směřuje k  vytvoření podmínek pro vysílání a pobyt vojsk na misích podobných půdorysu Wolfowitzovy doktríny z roku 1992.  Mnozí pamatují velký aplaus provázející  na počátku devadesátých let XX. století  konec studené války znamenající ukončení nepřátelského bipolárního světa.  Americký filosof Fukuyama dokonce tento stav označil za konec dějin.  Administrativa USA však v této době prožívala euforii zcela jiného druhu.  Po zániku Varšavského paktu zesílila své agresivní světovládné tendence. V doktríně nazvané po bývalém náměstkovi ministra obrany USA byly formulovány trendy amerického unilateralismu. „Země, která pod kvalifikovaným vedením a s využitím domácích surovin dokáže vybudovat moc na USA nezávislou, se pro USA stává zemí nepřátelskou,“ praví se v doktríně platné pro svou rusofobní notu dodnes.

Wolfowitzova doktrína preferuje jako legitimní prostředek preventivní vojenský zásah. Právě jeho realizaci by  umožnila poslanci navrhovaná změna Ústavy dovolující vládě při absenci předchozí  kontroly Parlamentem vyslat Armádu ČR do jakýchkoli, tedy i útočných operací včetně těch bez souhlasu země, v níž by se vojenská operace uskutečnila.  I když by vláda vyslala naši armádu na misi dlouhou maximálně 60 dní,  není vyloučeno, že právě ona by stihla rozpoutat válku.  Dnešní technologické prostředky rychlou válku bez problémů umožňují,  A nakonec, již v roce 1967 zvítězil Izrael ve válce trvající pouhých šest dní.        

Negativní roli Severoatlantické aliance potvrdil před několika dny na mezinárodní bezpečnostní konferenci v Mnichově ministr zahraničních věcí Ruska Lavrov.  NATO označil za instituci  stále provádějící politiku studené války, která  aktuálně přináší Evropě bezprecedentní napětí.  Generální tajemník NATO Stoltenberg z téže tribuny zase uvedl, že evropští členové Aliance budou muset zvýšit své výdaje na obranu. Tato skutečnost související po zvolení Donalda Trumpa s novým americkým přístupem k NATO se týká i České republiky. Aby dosáhlo alespoň průměrné výše výdajů na obranu, muselo by Česko dosavadní výdaje navýšit o 25 %. Netřeba dodávat, že náklady AČR v NATO si platí Česká republika ze svého.

Postoj  poslanců k návrhu na změnu čl. 43 Ústavy bude před letošními parlamentními volbami bezesporu jedním z nejdůležitějších prubířských kamenů.