Svátek má: Žofie

Komentáře

Jiří Weigl

Výkonný ředitel Institutu Václava Klause

Slovenské povzbuzení

Progresivisté na Slovensku i u nás smutní – slovenští voliči jasně ukázali, že mají dost nátlaku, ohlupování, servility vůči Západu a neschopnosti, kterou dosavadní pokrokářský režim dlouhodobě a na jejich úkor předvádí.


Jasně dali najevo, že už nepřipustí tahání z klobouku nových a nových nýmandů vydávaných za spasitele. Přesvědčivé vítězství svými hlasy dali trojnásobnému premiérovi a matadorovi slovenské politiky Robertu Ficovi.

Velmi dobrý výsledek zaznamenal i jeho bývalý místopředseda a někdejší nástupce v premiérském křesle Peter Pellegrini se svou stranou Hlas. Voliči vsadili na zkušenost a kompetenci obou levicových stran a jejich lídrů a naopak nedopustili vítězství masivně protěžované dosud neparlamentní strany Progresivné Slovensko, vedené mladým prominentem, místopředsedou Evropského parlamentu Michalem Šimečkou.


Slováci se nenechali zastrašit očerňováním Fica a jeho Směru jako zločinců a Putinových nohsledů, nepřijali hysterii, která případné vítězství bývalého premiéra líčila bezmála jako konec světa, odsunutí Slovenska na východ a jeho vyřazení z Evropy. Nevzali ohled na výhrůžky českého prezidenta a starý pražský paternalismus, který se vůči Slovensku zase projevil v plné síle.

Mají své zkušenosti s neschopnými pokrokářskými prezidenty Kiskou a Čaputovou, děsivou Matovičovou vládou, rozvalem bezpečnostních složek státu a narůstajícím chaosem. Drtivou většinu Slováků nezajímají sňatky homosexuálů, genderově neutrální toalety či transgenderová témata vlastní Progresivnému Slovensku. Nestojí o multikulturní obohacení migranty a dobře vidí, do jakého marasmu nás žene Green Deal a všechny bruselské zelené nesmysly. Lidé si už uvědomují, že progresivistická politická agenda nemyslí na chudé, mezi které velká část obyvatel našeho regionu v evropském srovnání patří. Nestará se, co budou lidé jíst, čím topit. Elity se obyčejným lidem zcela odcizily a voliči to cítí.

Slovenské volby to prokázaly zcela jasně – bohaté Bratislava a Košice jsou progresivistické ostrůvky v moři nespokojených. Ti si však uchovali zdravý rozum a nepodporují nekonečnou válku v sousedství. Vědí, že je to velká hrozba a že čím déle trvá, tím hůře pro Slovensko. Prozápadní patolízalové v dnešní vládě názory většiny spoluobčanů ignorují. Snaží se pouze zavděčit v cizině a věří, že je podpora zvenčí udrží u moci. Včerejší noc ukázala, že to byla marná kalkulace.



Výsledek slovenských voleb by měl být budíčkem i pro českou vládu, která stejně jako dosavadní slovenští vládcové bez mrknutí oka poslouchá na slovo zahraničí a věří, že se jí proto nemůže nic stát. Svědčí o tom arogance, s jakou si Fialova vláda dovolí současně se schválením rozpočtu na příští rok, jenž bude mít výrazný dopad na snížení příjmů a životní úrovně obyvatel, oznámí nákup nejmodernějších amerických stíhaček za stovky miliard. Dalšími miliardami pomáhá cizím vlastníkům naší plynárenské infrastruktury, která v současných poměrech masivně prodělává, poslušně udělá cokoliv, čím by se mohla u mocných dnešního světa zavděčit. Jenom na vlastní občany nemyslí, a to se jí stejně jako slovenským progresivistům nevyplatí.

Dnešní západní politický mainstream, k němuž se tak nadšeně hlásí, totiž občanům nenabízí vůbec nic dobrého – pouze zbrojení, drahotu, zákazy a cenzuru. Jak daleko jsme v této oblasti pokročili, jak už zase strach a double-think začal ovládat myšlení lidí, potvrdily ve slovenských volbách totálně zavádějící tzv. exitpolly, které všechny předpověděly vítězství Progresivného Slovenska. Voliči už zase mají strach říci, jak volili. Bojí se následků, obávají se skandalizace a profesních postihů. Tak daleko jsme to v naší úžasné evropské liberální demokracii dotáhli.

Hysterie progresivistů nad výsledkem slovenských voleb ukazuje, že pokrokáři ještě nemají všechno pod úplnou kontrolou, že ještě mohou prohrát a jsou si toho vědomi. Nejsou však ochotni připustit, že je jejich politika špatná. Za porážky prý mohou jenom ruské dezinformace a ty je třeba potlačit. Máme se na co těšit.

Jiří Weigl

Trump, nikoliv Brusel přináší naději

Trump, nikoliv Brusel přináší naději

Jiří Weigl 

11. března 2025
Sedm týdnů po nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa do funkce se zdá být náš svět vzhůru nohama.

Muži v ofsajdu

Muži v ofsajdu

Jiří Weigl 

26. února 2025
Spojené státy, Rusko a Ukrajina v neskutečném tempu jednají v různých formátech o ukončení války na Ukrajině.

Ukrajinská deziluze

Ukrajinská deziluze

Jiří Weigl 

18. února 2025
Konflikt na Ukrajině a jeho řešení se posouvá směrem, který je logický a dávno předvídatelný, ale který si dosavadní česká a evropská zahraniční politika odmítaly v záchvatech svého „wishful thinking“ připouštět – rusko-americká proxy válka se blíží ke konci,...

Trumpova ofenzívní defenzíva

Trumpova ofenzívní defenzíva

Jiří Weigl 

11. února 2025
Již tři týdny svět přihlíží bezprecedentní smršti kroků staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Donald Trump a šance na mír na Ukrajině

Donald Trump a šance na mír na Ukrajině

Jiří Weigl 

28. ledna 2025
Celý svět s velkou pozorností, nadějemi a sem tam s obavami sleduje, jak se staronový americký prezident Donald Trump ve velkém stylu ujímá vlády ve své zemi a svými rychlými kroky a prohlášeními mění politickou atmosféru všude kolem nás.

Ne návratu do padesátých let

Ne návratu do padesátých let

Jiří Weigl 

14. ledna 2025
Začínáme žít v podivné éře. Po čtyřech dekádách studené války, kdy se dvě supervelmoci a jimi vedené bloky držely navzájem v klinči, a po euforickém období fukuyamovské iluze konce dějin po pádu komunismu se najednou zcela zjevně vracíme zpátky.

Nejčtenější

Senát (horní komoru Parlamentu ČR) byste:

Zachovali
transparent.gif transparent.gif
13%
Zrušili
transparent.gif transparent.gif
71%
Nevím
transparent.gif transparent.gif
16%