Komentáře

Juraj Draxler

slovenský politolog

Proč Evropu trápí rumunské volby, ale ne bulharské?

Je to řádný rozdíl: Stránky evropského tisku, včetně slovenského, se v posledních dnech plnily články o rumunských prezidentských volbách.

Nejprve před samotným prvním kolem voleb. Už to bylo poměrně divné, protože rumunská politika zbytek Evropy obvykle nezajímá. A najednou bum, články na titulních stranách významných periodik. A pak to samé po prvním kole. Vyhrál ho (a postupuje do druhého kola) kandidát, Călin Georgescu, který se zastává Ruska, je silný národovec, či nacionalista (jak chcete), bojuje za křesťanské hodnoty, ... Silně kritizuje americké základny na rumunské půdě.

Jeho protikandidátka do druhého kola, Elena Lasconi, je zase zobrazována jako typicky prozápadní, pro LBGTI politička, a podobně. Rozebírá se, jak Georgescovi prý pomohla silná kampaň přes TikTok, kde se prý masově šířily příspěvky v jeho prospěch (TikTok to odmítá) a prý i proto poskočil z poměrně nízkých úrovní podpory najednou až na první místo. A má to být důkaz, že do voleb se snažilo zasáhnout Rusko. Tak se to rozebírá v části evropského tisku. Je to dost divný argument, protože i když je tam o něco populárnější než na Slovensku i v Rumunsku je TikTok spíše síť pro mladé, které politika zajímá minimálně.

Georgescu sice má na síti spoustu followerů, ale je sporné, nakolik jsou reální. Každopádně, protože výsledky musí vždy schválit ústavní soud, ten využil své pravomoci a nařídil přepočítání hlasů. Spekuluje se, že může nařídit zopakovat první kolo. Všechno je to zčásti zájem pochopitelný vzhledem k tomu, že rumunský prezident má poměrně silné pravomoci (o něco větší, než například slovenský). A že Georgescu má opravdu i některé divné výroky, že ten nárůst hlasů byl neobvyklý a podobně. Potud ok.

O to víc by měl ale zarážet totální nezájem o zemi sousední, Bulharsko. To momentálně naplno taje v politickém chaosu a směřuje k osmým předčasným parlamentním volbám. Už čtyři roky nedokáže sestavit funkční vládu, a po říjnových volbách dokonce ještě ani nedokázali zfunkčnit parlament zvolením vedení. Země se přitom spolu s Rumunskem uchází o vstup do plnohodnotného Schengenu, v lednu. A za rok by chtěli jít do eurozóny.

V Bulharsku přitom nepanuje chaos jen na nejvyšší politické úrovni. Velmi špatně fungují klíčové instituce, včetně prokuratury, soudů či sociálních služeb. Různé vraždy či pokusy o atentáty jsou nevyšetřeny, oběti domácího násilí nemají podporu úřadů ani ve zvláště brutálních případech, stát nemá peníze, protože lidé mu neplatí (milion Bulharů neplatí zdravotní pojištění). Spolu s jinými zákony se nedodržují ani ty evropské, od GDPR po emisní normy. Eurofondy se rozkrádají naprosto bohapustě (což je zjevné, protože se sice čerpají, ale nevidíte, do čeho byly investovány, vše je zpustlé). No a do toho ještě i ten politický chaos.

Ale trápí to někoho? Ne. Chcete-li si o bulharské politice něco přečíst, musíte jít přímo na stránky bulharských médií, protože ty evropské se situací v zemi zabývají jen minimálně. A samozřejmě stejně politici: Žádná prohlášení, žádné snahy zemi více monitorovat. Proč? Je to brutálně jednoduché. Drtivá většina bulharských politiků je prudce „prozápadní“. Ve smyslu, že vzorově plní jednoduché politické příkazy, které dostanou z Bruselu, Washingtonu či Berlína. Hodně mluví o demokracii, vyjadřují se proti Rusku, a podobně. A tím pádem situace v zemi, která je opravdu tragikomická, nikoho netrápí. Bohužel tento typ dvoutvárnosti ale pak zcela přirozeně v běžných lidech podkopává důvěru v to, že unie je založena na nějakých abstraktních společných hodnotách. Vypadá to tak, že dnes ty společné hodnoty přebíjí podbízení se zájmům mocných a otrocká závislost na propagandě velkých mediálních struktur.

Juraj Draxler