Je to pokrytecký políček kumulovaného a nenasytného politického drancování Ukrajiny společně s idelologickou válkou vůči vzmáhající se velmoci, kterou Západ již považoval jen za budoucí claim nerostných zdrojů a odbytiště své výroby.

Když napíše zkušený lidovecký diplomat a europoslanec Pavel Svoboda, který tak adoruje fackování Ruské federace, zároveň s jistou bizardní imaginací připomíná, že v roce 2008 při ruském útoku na Gruzii působil jako český velvyslanec při Radě Evropy, jejímiž členy jsou i Rusko a Gruzie. "Tehdy jsem si myslel, že budou bezodkladně přijaty sankce vůči zjevnému agresorovi, ale v Radě Evropy se překvapivě začalo řešit, zda jde o porušení mezinárodního práva či nikoliv, aniž tato debata měla nějaký podstatný výsledek. Bylo mi z toho tehdy nevolno," zdůraznil Svoboda.

Myslím, že mnohým je nevolno, kterak se lehce svižně dají (a tak se i děje) překrucovat děje jednostranným výkladem.

Samozřejmě složitost vztahů k separatismu inklinujících regionů Jižní Osetie a  Abchazie s gruzínskou vládou trvaly již celé roky a na vině bylo a je mnoho faktorů zájmů místního etnika, gruzínského nátlaku a ruských zájmů. Nicméně důsledkem agresivního, krvavého a neomluvitelného dobrodružství Saakašviliho se Jižní Osetie a  Abchazie jasně rozhodly jít mimo gruzínský stát.  

Asi takto: 8. srpna 2008 dal tehdejší prezident Gruzie Michail Saakašvili příkaz armádě, aby zaútočila na spící obyvatele několika vesnic a hlavního města Jižní Osetie Cchinvali raketomety (Grad) a dělostřelectvem v rámci operace „Čisté pole“. Následkem byly stovky mrtvých civilistů! Zároveň se jim "povedlo" zasáhnout i ruskou základnu mírových sil a usmrtit několik vojáků. Ruské mírové síly nasazené v rámci SNS byly posíleny a po pěti dnech masakrů civilního obyvatelstva gruzínskou armádou zatlačily její síly a málem, což se nestalo, vpochodovaly do Tbilisi. A rovněž s mnohými obětmi na životech, tentokrát gruzínskými.

A nyní nejen pro pana Svobodu: V září 2009 byly oznámeny výsledky nezávislé vyšetřovací komise Evropské unie, podle které válku vyvolala Gruzie, a Rusko přispělo k eskalaci konfliktu. Není třeba dělat z Ruska svatouška, ale také není třeba dělat z Ruska satana.

A opět pro pana Svobodu, který tak rád fackuje a ohání se mezinárodním právem: Záminku pro větší angažování v regionu dalo Rusku uznání nezávislosti Kosova, kde většina zemí NATO a EU uznala nezávislost provincie odtržené proti vůli mateřské země a v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244.  Bylo panu Svobodovi také nevolno?

Saakašvili počítal s tím, že provokací Ruska uspěje při urychleném vstupu do NATO. Aliance naštěstí velmi rychle couvla.

Saakašvilli je dnes stíhán gruzínskou prokuraturou za „zločinné“ (sic!) potlačování pokojné demonstrace a z podezření za smrt jemu nepohodlných osob. Exprezident je samozřejmě v bezpečí mimo území Gruzie – v bezpečí, před hrozbou od Gruzínců. A mimochodem, podle agentur je tento jedinec neformálním poradcem dnešní pochybné kyjevské vlády.

A ještě jednu bizardnost pan Svoboda hodil na papír (ten opravdu unese cokoliv): "Za totality se říkal jeden vtip: "Jaká je definice agrese? Agrese je útok proti jinému státu bez účasti Sovětského svazu." Jak řekl jeden moudrý diplomat v r. 2008 při ruské agresi vůči Gruzii: za totality jsme si neuvědomovali, že ne Rusko bylo sovětské, ale Sovětský svaz byl ruský. Ruský rovná se - agresorský. Tak prosté to je." Takže ne Putin, nebo vládci Kremlu! Nýbrž Rusové coby etnikum – jak prosté to je!

Člověku, který se tak opírá o právo, očividně na um ani nevyplave cosi jako česká ústava a zákony zakazující šíření nenávisti: „Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ Mimochodem, když už je pan Svoboda tak zkušený harcovník Rady Evropy – Česká republika se k postihu za šíření nenávisti  zavázala právně v Radě Evropy. Tož tak.

PS. Jsem zvědav, kolik paštik pan Svoboda spořádá, aby pomohl českému potravinářskému průmyslu.

Jiří Kouda