Logické a pochopitelné je to u stran, které levicové jsou či se za levicové označují, zcela šokující a nesmyslné je to u stran, které se jako klíště drží nálepky konzervativní  čí pravicová strana. Přidáme –li k tomu někdy až kuriózní směsku kandidátů za jednotlivé politické strany , hnutí či jiná volební uskupení, vzniká pro českého voliče neskutečné bludiště, v němž by si měl vybrat tu svoji kandidátku, které ve volbách dá hlas.

Touha po voličských hlasech a parlamentních křeslech je zřejmě tak silná, že lídři jednotlivých volebních stran nehledají cesty, jak své voliče přesvědčit o tom, že jejich dlouhodobý program, politické zásady a světový názor je nejlepší, nejsprávnější , či nejracionálnější  tak, jako je tomu běžně ve všech zemích s vyspělou politickou kulturou.

Místo toho se snaží najít a na své kandidátky získat populární či známé osobnosti a voliče nalákat na více či méně přihlouplá a nic neříkající  hesla na billboardech a do svých volebních programů se snaží propašovat líbivé floskule, na které hodlají lákat voliče jako vosy na med. Tedy převážně levicové voliče, ti pravicoví jakoby neexistovali…. A nebo snad spoléhají strany, které se označují jako pravicové, že jejich tvrdá voličská jádra se nenechají předvolební rétorikou lídrů svých stran ošálit a budou je volit bez ohledu na to, co před volbami slibují? Že by vycházeli ze zkušeností let minulých, kdy volební sliby strany pronášely stylem: „ To, co ti, milý voliči, můžeme slíbit, to ti nikdo nemůže splnit. “ ?

To všechno jen dokazuje personální a zejména myšlenkovou vyprahlost současné české politické scény. Představa, že politika není profese, není odbornost, ve které tak, jako v každém jiném povolání se zkušenosti získávají léty praxe, ale naopak, že politiku může dělat každý, kdo je zrovna po ruce, známý sportovec, herec, manažer a nebo kdokoli, kdo je zkrátka kamarád těch, kteří rozhodují o sestavování kandidátek, je absolutně hloupá a nesmyslná.

Kterýkoli odborník je odborníkem ve své profesi, úspěšný manažer je schopen řídit podnik či firmu, ale politika je práce, která se odvíjí od zcela jiných mechanismů a principů. Manažer nařizuje, politik přesvědčuje. Dobrý odborník má hluboké znalosti ve své odbornosti, dobrý politik musí mít hluboké všeobecné znalosti. A k tomu dostatek empatie, schopnosti kompromisu, umění hledání shody, konsensu a kompromisu. Úspěšný politik musí být schopen mít svůj názor, ten názor musí být schopen obhájit a také prosadit. A hlavně ve svých názorech by měl být konzistentní…..

Pak mohou být ve svých názorech konzistentní i politické strany a politické spektrum může být jasné, zřetelné a čitelné. A volič nemusí vybírat strany ( a opakovaně se zklamávat) podle různých šidítek v podobě známých obličejů, které jsou však v parlamentu zpravidla jen šedou mlčící personální výplní, či podle populistických hesel, slibů a volebních nabídek všeho druhu, které jsou v praxi nesplnitelné a nerealizovatelné.

Vyspělost politické scény se samozřejmě a logicky odvíjí také od vyspělosti voličů. Dokud budou voliči nečinně přihlížet mediální decimaci každého, kdo na politické scéně jen trochu vyčnívá, a to zpravidla na základě smyšlených, zkreslených či vykonstruovaných údajů, dodaných médiím jeho politickou konkurencí, a dokud bude velká část voličů čerpat své informace z bulvárních médií, jakkoli nepravdivých, nelze očekávat jakékoli kvalitativní změny.

Dokud bude většina voličů náchylná podléhat názoru, že známý a názorově profilovaný politik je špatný politik, dinosaurus, kterého je potřeba vyhubit a bude stále a stále hledat nové politické star, které přijdou, zasmrdí a zase rychle odejdou, nebude situace jiná. A může být jenom hůř.
                                             
Michal Kraus