Jeho stylizovaný a idealizovaný portrét se stal běžným motivem tištěným na trička, obchodím artiklem a čímsi jako identifikačním znakem radikální levice. Hezký mladý muž hledící hrdě do dálky, jak jej představuje upravená fotografie Alberto Kordy, má ale málo společného s osobností tohoto moderního desperáta.

V mládí, kdy hodně četl, hlavně Marxe, Lenina, Engelse a Stalina, cestoval po Jižní Americe na staré motorce a vystudoval medicínu, se idealisticky nadchl pro pomoc chudým lidem, které na svých cestách poznal skutečně zblízka. Tehdy začalo jeho sbližování s levicovými revolucionáři. Na medicíně promoval v březnu 1953 a chtěl pracovat mezi nemocnými leprou ve Venezuele. Na cestě do Venezuely se v Limě setkal s právníkem Ricardem Rojem, který jej inspiroval k jiné životní cestě. Ernesto Rafael Guevara neodjel do Venezuely a odcestoval s Ricardem do Guatemaly. Zde se připojil k levicovému hnutí a aktivně podporoval vládu prezidenta Árbenze. Poté, co prezident Árbenz nakoupil zbraně od komunistického Československa, došlo v Guatemale k vojenské invazi podporované USA a Árbenz byl svržen. Che Guevara již tehdy aktivní v komunistické mládeži se uchýlil pod ochranu argentinské ambasády a později uprchl do Mexika. V Mexiku se seznámil s Fidelem Castrem, který zde cvičil malou skupinu bojovníků pro vpád na Kubu, a 26. července se připojil k jeho hnutí. V prosinci 1956 byl mezi revolucionáři, kteří se na lodi Granma pod Castrovým velením vylodili na Kubě s úmyslem svrhnout diktátora Fulgencia Batistu. Z Che Guevary se brzy stal prominent hrající klíčovou roli v dvouleté partyzánské válce, která nakonec vedla k Batistově pádu. Che Guevarovi osobně je z této doby mezi roky 1957 až 1959 připisováno 216 zdokumentovaných obětí.

Guevara se stal občanem komunistické Kuby a začal působit na vysokých postech v nové Castrově vládě. Z odvážného partyzána se stal komunistický papaláš. A také hromadný vrah. Krátce po revoluci se nejdříve angažoval v masových popravách v havanské pevnosti. Z této doby je známý i jeho výrok: “Ano popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat” pronesený v OSN v New Yorku. Později se stal prezidentem Kubánské národní banky a od roku 1961 řídil také ministerstvo průmyslu, během něhož se snažil dál propagovat svou vizi spravedlivé beztřídní společnosti. V této funkci byl zastáncem tvrdé centralizace a rozpočtového financování ekonomiky. Tehdy mu dělal poradce i československý ekonom Valtr Komárek. Guevara propagoval ideu morálních pracovních stimulů, tedy práci pro pouze potěšení, a nikoliv pro peníze, což kubánské ekonomice zasadilo tvrdou ránu. Za své destruktivní působení byl kritizován i od svých soudruhů. V roce 1966 Che Guevara kvůli rozporům s Fidelem Castrem a s představiteli Sovětského svazu Kubu opustil a mimo jiné pobýval pět měsíců v Československu v Ládví. Pak pokračoval v šíření komunistické revoluce v dalších státech, nejprve v Zairu (dnešní Kongo) a potom v Bolívii.

9. října 1967 bolivijský prezident René Barrientos nařídil Che Guevaru popravit. Che Guevara byl zajat při vojenské operaci v džungli. Poprava byla vykonána v odlehlé vesničce La Higuera tak, aby rány vypadaly jako rány z boje. Samotný rozkaz byl proveden bolivijským vojákem Mario Teránem i přesto, že vláda USA s ním nesouhlasila a požadovala Guevaru převézt do Panamy k soudu. Ostatky Che Guevary byly později exhumovány a 13. července 1997 slavnostně převezeny na Kubu. Po své smrti se Che stal jakousi ikonou násilných levicových revolučních hnutí třetího světa. Obrázky Che Guevary vídáme kdekoliv. Někteří lidé jeho idealizovaný portrét nosí na pupku. Che Guevara ale není ikonou generační vzpoury, ani spravedlivého světa. Je to velmi problematická postava 20. století, na jedné straně idealista a hrdina, na druhé straně hromadný vrah a inspirátor mnoha dalších vražd a teroristických činů. Kdo nosí jeho portrét, měl by si uvědomit, že vyjadřuje souhlas nikoliv jen s kýčovitou ideou spravedlivé společnosti představovanou kýčovitým obrázkem, ale také s brutálním zabíjením bezbranných a nevinných lidí.

Věra Tydlitátová