Tento týden se v Hospodářských novinách objevil komentář pana Keitha Smitha, který horlivě lobbuje za břidličný plyn. Nemáme se prý v EU čeho bát, těžba břidličného plynu je bezpečná. Jo a také se musíme konečně zbavit energetické závislosti na Rusku. Pravda je taková, že Keith Smith, jakožto profesionální lobbista převlečený v kabátu nezávislého think-tanku, vycítil šanci otevřít téma břidličného plynu a prosadit americké zájmy ve státech Visegradu.

Sám píše, že těžba břidličného plynu je relativně bezpečná. Pokud tedy pokládáme za bezpečné pod tlakem kontaminovat horninového prostředí rakovinotvornou směsí chemikálií na obrovských plochách. Měl jsem ovšem za to, že chemické zbraně byly zakázány Ženevským protokolem už někdy v roce 1925. Také má autor pravdu, že CO2 se při těžbě břidličného plynu produkuje méně. Zapomíná však dodat, že při těžbě dochází k únikům 6 až 12% metanu, který vytváří  cca 20 krát horší skleníkový efekt než CO2.  Nezmiňuje také, že v USA v okolí těžby břidličného plynu občas nelze pít vodu a z kohoutku kromě vody taky uniká metan, který lze pro ilustraci krásně zapálit. Neříká ani to, že nemocnost v USA včetně výskytu rakoviny ve frakovacích územích roste, zatímco mimo ně klesá.

 Autor tedy doporučuje břidličný plyn jako nástroj pro energetickou nezávislost na Rusku. To je jistě krásná vize. Ovšem zajímalo by mě, čím si EU nebo země V4 pomohou, když zásoby břidličného plynu v EU možná dokáží na několik let pokrýt úbytek těžby zemního plynu, ale ne jej rozhodně ani částečně nahradit. Nebo snad chce pan Smith někomu nakukat, že je realizovatelné nahradit objemy ruského plynu těžbou břidličného plynu v EU? Máme snad teleportovat břidličný plyn z USA (protože reálná možnost dopravy zatím není) a přejít od závislosti na jedné velmoci k závislosti na velmoci jiné? A kromě toho, snad jen naiva by se mohl domnívat, že  břidličný plyn z USA bude levnější, než ten z Ruska či Norska.

Nahradit jednu závislost druhou závislostí – tentokrát za závislost na dovozu nebo technologiích z USA, je jenom voláním břidličných lobbistů, kteří si uvědomují, že už teď jsou mnohé vrty v USA za zenitem své kapacity. Takže břidličný plyn není řešením, ale jenom prodloužením ropné agónie. Nemluvě o nemožnosti realizovat plnohodnotnou náhradu dovozu plynu z Ruska.

Surovinové nezávislosti dosáhneme investicemi do jaderné energetiky a do rozšiřování obnovitelných zdrojů. Je evoluční nezbytností se oprostit od nejprimitivnějšího způsobu získávání energie a přejít k šetrnějšímu řešení. Zneužívat dnes situace na Ukrajině k prosazování vlastních zájmů je typickým znakem některých lobbistů. Ti opravdu málokdy berou ohled na zájmy lidí. Je alarmující, když se takoví lobbisté v jednom momentu své kariéry rozhodnou kandidovat do politických funkcí. Ano…to už je ale jiné téma…

Pavel Poc