Bez práce je i pětina mladých lidí do 25 let. Česká republika současné doby, to je chudoba a zadlužení, kdy nečekaný výdaj by podle průzkumů položil polovinu domácností. Osob s příjmem pod hranicí chudoby je u nás 990 tisíc.

Česká republika současné doby, to je lichva a exekuce, jichž bylo v prvním pololetí tohoto roku nařízeno 320 tisíc. Česká republika současné doby, to je také alarmující počet 30 tisíc lidí bez domova, přičemž dalších 100 tisíc lidí je nebezpečím bezdomovectví přímo ohroženo. A tak se přijímají nejrůznější koncepce, jak z toho ven. Přesněji řečeno, hledají se možnosti řešení dopadů a následků, ne příčin. Ty jsou totiž v podstatě kapitalistického systému, který rozděluje svět na chudé a bohaté, na zaměstnané a na lidi bez práce, na ty, kteří žijí na úkor ostatních, a na ty, kteří jim slouží.

Proto současné koncepce nemohou jít po příčinách, ale pouze po zmírňování dopadů. Tím nechci v žádném případě zlehčovat a znehodnocovat „koncepce řešení bezdomovectví“, které na různých úrovních vznikají. V tuto chvíli jsou potřebné a bylo by žádoucí je naplňovat. Jedna taková vznikla v posledních letech i v Praze. Obsahuje řadu dobrých námětů, vycházejících ze znalosti prostředí a podmínek, v nichž lidé bez střechy nad hlavou žijí. Snaží se postupnými kroky řešit problém vážných zdravotních problémů, kdy nezřídka dochází k tomu, že je zdravotní zařízení nepřijme. Snaží se rozšiřovat počet lůžek v noclehárnách a ubytovnách, aby se snižovalo v zimním období riziko umrznutí v pražských ulicích.

Podporuje se terénní práce, rozdávání potravy, pomoc sociální a právní. V koncepci je možno vyhledat konkrétní úkoly, jako je výstavba nových azylových domů a nocleháren, vybudování zdravotních zařízení a zubních ordinací přímo určených pro bezdomovce, zřízení domů na půl cesty a další a další. Má to však jeden háček. Koncepce může být sebekrásnější, ale musí na její naplňování být finanční prostředky. A ty chybí, respektive se ztrácejí v různých pražských tunelech, v najímání všemožných externích soukromých firem, v placení privátních právníků za úkony, které by měly být náplní práce magistrátních úředníků, v odměnách členů představenstev a dozorčích rad.

Pak na obyčejného člověka, který potřebuje nutně pomoc, už nezbývá ani vindra. A tak slavná koncepce zůstane skrytá v šuplíku radního, který ji po určité době znovu opráší a do světa vykřičí, jak bude řešit bezdomovectví. Ve skutečnosti však pravice, nejen  na pražské radnici, problém bezdomovectví svými kroky nejen neřeší, ale neustále prohlubuje.

Marta Semelová