Reklamní tým T-Mobile pokračuje v kampani Zadara novými díly a je to nejkreativnější novinka roku. Nepřestávejte. Vytvořte z těch skečů nekonečný seriál. Reklamní minihry. Až se oteplí, tak s letními variantami, ale ty vlastně jsou. Nakonec, proč by si nemohli hoši vyjet na Balkán, místo na Havaj.  Bylo by to originální a stálo by to zato. Žuby nahoooru ukazují, že i reklama se může stát ikonou samou o sobě.  Coca cola má také svůj motiv Santa Clause už od roku 1931. Ale to zadara by mělo také občas někdy fungovat, přimlouvám se. Než si likvidaci stávajícího cenového kartelu drahého mobilního volání vynutí antimonopolní úřad nebo Brusel.

Prezidentská kampaň se rozjela už skoro naplno. Nezkoumám, kdo dělá kandidátům billboardy, ale nemohl by někdo, prosím vás, mít už konečně nějaký nápad? Muži (a žena občas) hledící laskavým pohledem na spoluobčany, v pozici, které já říkám „bustička“ , jsou všichni šediví až běda a je vcelku jedno, co mají  v pozadí. Masaryk alespoň jezdil na koni. Hesla si také nepamatuji, protože na nich k zapamatování není co a debaty, v nichž prakticky všichni říkají totéž.

V tom totéž trumfl ale všechny Miloš Zeman, který to totéž říká o dva tóny hlubším hlasem. Hlasem, který už léta známe. Jediné, co mne zaujalo, je fakt, že Přemysl Sobotka jako jediný má na billboardu akademický titul. Patrně vychází z asi dvanáct let starého průzkumu, který pravil, že nejdůvěryhodnějšími politiky jsou lékaři. Fakt, jo?

Alexandr Vondra nás opustil. On zase někde vyplave, je jako korek. Nevím, jestli je to dvanáctý či jedenáctý ministr, který je měněn, ale o vládě jeho odchod vypovídá stejně, jako odchody předchozích. Jelikož jsme mírumilovný národ, chceme rozvrátit NATO a tak jsme Vondru navrhli do jejího čela. Televize Nova se iniciativně po hujerovsku dotázala centrály Aliance v Bruselu, zda jim tam nevadí PromoPro, ale nedostala odpověď. Zřejmě chtějí ozvučit nějaké budoucí zasedání. Český tlampač je dobrý tlampač.

Český rozhlas představil svou stanici mluveného slova. Rozšiřuje tak záběr veřejné služby. Plus, jak se nová stanice bude jmenovat, nebude proudovým vysíláním, ale sestavou pořadů, hlouběji se zabývajícími tématy dne.

Číňané bylo nadšeni, když The Onion prohlásila Kima (toho severokorejského) za nejvíce sexy muže planety. Trochu jim uniklo, co to Onion je, ale to bude zřejmě rozdílem kultur. Kdyby to napsali v Sorry, také by jim to zalichotilo? Číňanům se možná mladý Kim zdá nepopiratelně sexy a jako vtip to neberou. Koneckonců, každému z nás se zdá sexy někdo jiný, že jo….

Před pěti lety začal vysílat televizní kanál Nova Cinema. Za pět let dosáhla sledovanosti necelých pět procent. Nic moc a po finanční stránce hazard. Televizní boom končil dávno předtím.

Mediální guruové bohatých podnikatelů tvrdí, že Facebook je již nyní brán jako jeden z povinných prostředků marketingové komunikace. Prý "přibližuje značku k zákazníkům, dokáže budovat komunitu, personalizuje komunikaci, a navíc to všechno dokáže změřit." No nevím. Podle toho, co se mi zjevuje na zdi, to tak nevypadá. A nevypadá to tak ani podle nervozity majitelů akcií tohoto média. Až ta bublina praskne (jakože prasknout musí, až i ten nejhloupější podnikatel řekne své marketingové agentuře NE), spousta lidí, kteří se mezitím stali na této sociální síti závislými, bude smutná. Do budování svého virtuálního profilu a virtuálních „přátel“ investovali nemálo času. Někdy i peněz. Svými mobilními telefony odeslaly gigabyty fotek všeho možného i nemožného. A pak někde na burze… zhasnou. A Facebook nebude. Dovedete i to představit?

Jaromír Drábek také zjistil, že není tak oblíben mezi online národem, jak si představoval před několika měsíci. V hlasování pořadu Hyde Park ČT24 4. 10. 2012 mu po prozkoumání poctivosti hlasování z celkového množství 3 032 kladných hlasů zbylo pouhých 586 poctivých. Proti Drábkovi hlasovalo poctivě 1 621 diváků. To zamrzí.

K zamrzení je i rozvod, oznámený budoucímu exmanželovi prostřednictvím bulvárního tisku. Hospodářské noviny. Libuše a Roman Šmuclerovi se rozvádějí. Manželství, které skončilo po dvaceti letech, se rozpadlo kvůli ředitelce vydavatelství Ringier Axel Springer  Šmuclerové. Její manžel prozradil, že má „vážnou známost“.  Indexy estetické medicíny na burze nejspíš zakolísají.

Stejně tak zamrzí i prozrazení praktik bulváru v Kyrgyzstánu. Skandál a pobouření vyvolali dva novináři, kteří v pochybném žertu v rámci konkurenčního boje unesli známou televizní moderátorku Naziru Ajtbekovovou, která na místní veřejnoprávní TV uvádí spiritistický pořad. A hrozili jí smrtí. Trhák nakonec měli. Ale jiný, než si představovali. Ale dovede si představit vy v Česku známou televizní moderátorku, která uvádí spiritistický pořad?

Krize německého tiku už dorazila i do týdeníku Spiegel. Aby přežil, bude propouštět.

Google spouští petici proti německým návrhům na „daň z odkazu“. Má pravdu. Služba vyhledávání se stala službou veřejnou a nad jiné potřebnou.  Pokud chce nějaký stát vyloučit z této celosvětové služby svá média či občany, poškodí to všechny. Média se musí naučit žít v nových poměrech McLuhanovy „globální vesnice“ a ne se s kulometem na hranicích bránit proti světu tam venku. Platit autorské poplatky pokaždé, když  vyhledávač vrátí novinový článek ve svých výsledcích, znamená, že příště vrátí třeba už jen některé a některé bude muset blokovat. A nakonec nevrátí výsledky třeba žádné. A to by byl konec internetu tak, jak ho známe. A přiznejme si: předplatné do Deutschenetu si pořizovat nebudu. To si pořídí jen Karel Hvížďala. Vláda Angely Merkelové ustoupila intenzivnímu lobbyingu  mediálního domu Axel Springer, a stvořila zrůdu. Návrh bude projednán tento týden ve Spolkovém sněmu.  Takový zákon by ovlivnil všechny uživatele internetu v Německu a znamenal by méně informací pro spotřebitele a vyšší náklady pro firmy, konstatoval ředitel německého Google Stefan Tweraser.

Reportéři bez hranic odstartovali webové stránky s názvem WeFightCensorship. Bude na nich obsah , který byl cenzurován nebo zakázán,  nebo vedl  k represáliím proti jeho tvůrcům. Obsah bude vybrán redakčním výborem WeFC a bude doprovázen popisem kontextu a tvůrce. Stránka je navržena tak, aby se snadno duplikovala a zrcadlové verze budou vytvářeny za účelem zmařit pokusy filtrovat nebo blokovat nepohodlný obsah různými státními firewally. Není ovšem jasné, zda by Reportéři bez hranic zrcadlili obsah všech německých médií, které by postihla sprigerovská iniciativa Merkelové, nebo zda půjde pouze o skrytý politický tlak na „nepřátelské“ státy – Írán, Čínu, Rusko či  „hate speech“ materiály zaměřené na „jiná“ náboženství … Mám dva vlastní náměty pro WeFightCensorship: Wikileaks a film urážející proroka Mohameda - Nevinnost muslimů, vytvořený americkým pornorežisérem Robertem Brownwellem a produkovaný  egyptsko-americkým Koptem Nakulou Basilejem Nakulou, který byl zřejmě  natočen na objednávku neziskovou organizací radikálních amerických křesťanů Media for Christ. Má-li platit svoboda žurnalistiky a uměleckého projevu bez omezení kulturním kontextem „absolutně“ v Íránu či Číně, měla by platit „absolutně“ i v USA. Měla by platit i pro Bradleyho Edwarda Manninga. Jinak je to politická póza.

Soudce Brian Leveson, který vedl osm měsíců vyšetřování  hackingového skandálu News od the World Ruperta Mudrocha, řekl na závěr, že by v Británii měl existovat nezávislý samoregulační orgán tištěných médií, podpořený právními předpisy. Premiér David Cameron ve shodě s jeho koaličními partnery Liberálními demokraty protestuje. Prohlásil v parlamentu, že by tím riskoval omezení svobody britského tisku – ikonu liberalismu. Parlament bude nicméně diskutovat doporučení soudce Levesona bez ohledu na mínění premiéra.

Nizozemský parlament zrušit právo rouhání. Urážení Boha už nebude zločin. Zákon, který byl vypracován v roce 1930, nebyl už použit půl století. Ke zrušení přimělo parlament i výsledek soudního sporu protiislámského  holandského  politika Geerta Wilderse, kterému soud dal zapravdu, že má právo kritizovat islám, i když jeho názory urazily mnoho muslimů. Stále  je ale trestným činem podle nizozemského práva urážet policisty nebo královnu Beatrix.

Evropské sdružení médií veřejné služby EBU vypracovalo soubor redakčních zásad jako vodítka, z nichž všechny členské organizace EBU mohou čerpat inspiraci pro jejich vlastní profesní chování a výkony. Zásady pocházejí z „Prohlášení o hodnotách veřejnoprávních sdělovacích prostředků“, které bylo přijato na Valném shromáždění EBU v létě 2012  ve Štrasburku. Redakční zásady vyžadují od všech zaměstnanců nestrannost a nezávislost jejich práce; spravedlivost a uctivost, přesnost a relevanci. K všem těmto vlastnostem text připojuje ještě odpovědnost. Pokud nemají média své vlastní kodexy, nyní mají možnost všichni použít text pro jejich práci, nebo jej použít jen jako katalyzátor profesionální diskuse.

Pravdou zůstává, že profesní diskuze mezi novináři je zapotřebí. Málokdo o zákulisí řemesla diskutovat chce a málokdo je ochoten veřejně sdělovat důvody, proč je většina médií bulvární, proč většina editorů neumí česky a občas mají problém s obojetým i. Proč si učitelky českého jazyka i dalších předmětů na základních školách zoufají při četbě novin, poslechu všudypřítomných rádií i sledování televize. Ale co chcete?

Vždyť jsou to všechno média „zadara“…