Suverenita republiky byla nejprve velice takticky nahlodána "lisabonskou smlouvou", kterou až na komunisty, ale také tehdejšího prezidenta Klause, podpořily v roce 2009 všechny ostatní parlamentní politické strany. Podle tohoto paktu by měl platit v Radě systém "dvojí většiny", což v praxi znamená, že pro přijetí rozhodnutí se musí vyslovit 55% členských států, které tvoří současně 65% obyvatel EU.

Z toho lze vyčíst, že čtyři největší evropské ekonomiky, tedy Německo, Francie, Itálie a Velká Británie mohou zablokovat každé rozhodnutí Rady a dokonce za podpory jedenácti libovolně malých zemí, si mohou v EU přijímat sami prakticky vše. Současně centrála EU získala i další nové pravomoce a k tomu návdavkem i možnost rušit právo veta bez další ratifikace. Dopady takto nastavené "unijní dominance" na naši legislativu registruji nyní, nejen jako člen sněmovního Výboru pro evropské záležitosti, ale i jako prostý občan této země, již prakticky každý den.

S naznačenou, a velice citelnou, ztrátou státní suverenity se také začaly množit, "jako houby po dešti", i  jiné útoky na svrchovanost naší země.

Z poslední doby bych mohl uvést skandální výroky předsedy maďarského parlamentu Lászlo Koevra o to, že ČR neměla být kvůli stále platným dekretům prezidenta Beneše vůbec přijata do EU. Je trestuhodné, že vrcholný představitel země, která se  historicky v období II. sv silně orientovala nejprve na Mussoliniho Itálii a později na Hitlerovo Německo, země tzv. šípových křížů, v listopadu 1940 přidávající se ke státům OSY, si dnes dovolí tímto způsobem vyjevovat snahu o přepis výsledků II.SV a celého poválečného uspořádání a vypořádání se s agresory tak, jak to bylo schváleno vítěznými mocnostmi. Ano, Maďarsko patřilo tehdy po válce k poraženým zemím a i jeho dnešní jeho polická reprezentace by tento fakt měla, více než 70 let poté, respektovat.  Frontální útoky na naše dekrety, a potažmo tak na zřízení obou spřátelených zemí, ČR a SR, započal již ale v roce 2002 maďarský premiér Viktor Orbán, který v nich ani dnes, a to ze stejné, nejvyšší exekutivní, funkce, nepřestal.

Jiným negativním příkladem v pozvolném procesu ztráty suverenity naší země jsou rozkladné, jakoby dobře zamýšlené, aktivity některých velvyslanců, tzv. spřátelených zemí. Co, v tomto smyslu, říkáte na fakt, že velvyslanci USA, Kanady, Velké Británie, Norska či Jižní Koreje spustili sami na našem výsostném území kampaň na podporu transparence a proti korupci v ČR? Co by se tak asi dělo, kdyby si toto dovolil velvyslanec náš a v jejich zemi? Možná, že by byl vyhoštěn, pokárán, přišla by snad i nějaká ta protestní nóta, "v Norsku by byl třeba i odebrán svým rodičům", ale vážně, toto si opravdu nesmí žádný diplomat dovolit.

Předpokládám, možná ale již bohužel mylně, že některé věci jsou u nás zatím stále ještě plně v rukou českého voliče, demokraticky zvoleného parlamentu a relevantní exekutivy. Samozřejmě nepopírám, že korupce u nás existuje, přítomna je však i v zemích zmíněných ambasadorů. Podle nejnověji sestaveného Indexu vnímání korupce organizací Transparency International jsme si ale za poslední rok polepšili o šestnáct míst, před námi je Španělsko, až za námi Jižní Korea. A právě korejský velvyslanec nyní začal spolupracovat na kampani proti korupci na sociálních sítích právě u nás, v ČR. Skutečně zajímavý paradox!

Ve skutečnosti by ale mohlo jít o to, aby obdobnými, drobnými a také velice sofistikovaně kamuflovanými krůčky byla nastartována koroze naší státní suverenity. A také řízená masová migrace je též v tomto ohledu nesporně "vhodným" krokem.

Světové velmoci si totiž zjevně nepřejí silné národní státy a dělají vše proto, aby se politické a rozhodovací pravomoci přenesly z těchto periférií do jediného centra. A teď bych se mohl obloukem zase vrátit k již zmíněné ztrátě suverenity prostřednictvím Lisabonské smlouvy. Nemyslíte, že četná fakta již začínají tvořit poměrně ucelený řetězec? A co nato naše vláda, opět nás nechá "na holičkách", tak jako jindy? Tentokráte by však mohlo být již pozdě!