Je totiž zaměstnancem tuzemské společnosti, která má německého vlastníka.

Jak se ta společnost jmenuje, je vlastně jedno. Je jich takových u nás na několik stovek a celoevropsky i několik tisíc. Problém, o kterém mluví, není jen specificky český problém, je to problém stejně tak polský, jakož i jiných zemí pod německým vlivem.

Německá kancléřka Anděla Merkelová se chlubí rozpočtovým přebytkem. Ještě v dubnu se hovořilo o tom, že by přebytku mělo Německo dosáhnout už v roce 2015. Překvapivě nepřekvapivě pak na závěr zuřivé předvolební kampaně, tedy na konci srpna, německá média oslavně hlásila, že přebytek je na světě už letos. Za první půlrok prý Anděla ušetřila až 212 miliard korun.

Oč více je v přebytku Německo, o to více jsme v deficitu my či Poláci.

Německý hospodářský zázrak je totiž postaven mimo jiné na vysávání filiálek německých firem v zahraničí. Tedy i u nás.  

Češi pracují, zisk se u nás generuje, ale daně nejdou do české státní pokladny, jak bychom si mysleli a jak by to být mělo. Němci ho šikovnými triky odsávají do Říše.

Své by o tom mohli vyprávět pracovníci mnoha takových německých filiálek u nás, říká můj známý (firem s německou účastí je v ČR zhruba 1400, dodávám já). Sám to zná ze své práce. Upije ze sklenice piva a na prstech počítá, jakými způsoby Němci zisk z Čech převádějí do pokladny Merkelové.

Německé firmy u nás se snaží co nejvíce osekat výdaje na mzdy, mají málo zaměstnanců, vzájemně si pomáhají, kšeftují spolu, drží při sobě. Když už má německá firma něco prodat, protože si ukousla příliš velké sousto (celosvětová ekonomická krize přirozeně dopadá i na Němce), prodá to opět jen jiné německé firmě. Na zaměstnancích se šetří. Benefity, které ještě před několika lety existovaly, jsou tytam. Češi pracují za třetinové mzdy, než by firmu stáli zaměstnanci v Německu.

Zisk, který přesto vyprodukují, který není zanedbatelný a který by se u nás měl zdanit, putuje celý za hranice. Je ihned - už v průběhu roku - umořován pomocí fiktivních služeb, na které jsou najímány opět německé firmy.

Společnosti s německým vlastníkem si zvou německé poradce, německé manažery, německé školitele, experty, pořádají nekonečná školení s německými lektory, kteří přijíždějí do Čech, ubytovávají se v nejluxusnějších hotelích. Donekonečna radí, školí, poučují, komandují, Češi jim poklonkují. Nekončící stěhování, nekonečné výdaje, které mají budit zdání, že firma vlastně žádný velký přebytek nemá, protože co vydělá, vzápětí utrácí za tyto zbytečné a úmorné služby. Jenže vše je jen na oko. Peníze za tyto předražené a nepotřebné služby tečou opět --- do Němec.

České republice tak utíkají miliardy, které mají patřit do jejího rozpočtu. Ve skutečnosti plynou ale do rozpočtu Anděle Merkelové, která pak s nimi vyhrává volby.

Kalousek to ví, ale neměl odvahu s tím cokoli udělat, třebaže Němci své povinnosti vůči českým finančním úřadům povýšeně a okázale rok co rok ignorují.

Němci kašlou na daňová přiznání, vysvětluje můj známý. Pošlou finančnímu úřadu jen nějaké peníze, které uznají za vhodné, vyplňováním formulářů s daňovým přiznáním se vůbec nezdržují. Když se finanční úřad dotazuje, ani se neobtěžují mu odpovědět, takže ten se už podruhé neozve. Je to arogance těch, kteří vědí, že nás mají ekonomicky v hrsti.

Čeští politici nemají odvahu s tím cokoli dělat. Zahraniční kapitál je plachá srna, říká se už roky omluvně na vysvětlení toho, proč se kolem zahraničních investorů chodí po špičkách - aby se náhodou nezvedli a nešli někam dál, na východ. A tak chodíme po špičkách a necháváme je, aby potichu vyváděli kapitál domů. České firmy jsou naopak finančákem popotahovány za kdejakou maličkost.

Kdyby se finanční úřady skutečně podívaly německým firmám na zoubek, mohli bychom být o desítky miliard bohatší.

"Je to Hitlerova myšlenka dovedená do konce," říká známý. Netřeba válek, ovládají nás - a vlastně celou Evropu skrze EU - ekonomicky.

Zachmuřeni jsme dopili své sklenice.

Rozloučili se.

Byla sobota.

V neděli Anděla drtivě vyhrála volby...

Adam B.Bartoš