Korupce je slovo nabité emocemi. Je nabité spravedlivým rozhořčením, jehož nositel ve svých očích vypadá poctivěji a zásadověji než ta všudypřítomná zkorumpovaná džungle kolem. A čím více emocí, tím méně vlastního obsahu. Možná by byl zajímavý průzkum, který by zjistil, co si lidé vlastně pod tím slovem korupce většinově představují. Patrně by vyšlo, že to je souhrnné označení pro „ty lumpárny těch lidí nahoře.“

Za této atmosféry není zrovna jednoduché podívat se na fenomén korupce střízlivě, analyticky, chladně logicky. Přesto se o to dvojice mladých autorů – ekonomové Pavel Ryska a Jan Průša – pokusila. Jejich dílo „Korupce: Ekonomie versus mýty“, kterou vydává Institut Václava Klause, je zásadně přínosné už tím, že autoři na fenomén korupce použili deskriptivní ekonomické instrumentárium, zbavené hysterického emočního a moralistního balastu.

Chtěl bych se připojit s poděkováním oběma autorům za to, že se k této práci rozhodli a že knihu napsali, že konečně na toto téma je něco hmatatelného v ruce.

Chci všechny přítomné, i vás novináře a vaším prostřednictvím i veřejnost, poprosit, abyste si tuto knihu přečetli. Abyste se nespokojili se zploštěním jejího obsahu na jednu nebo dvě vulgarizující věty. Ať si ji všichni přečtou, ať si o ní myslí leccos, ať si udělají svoje vlastní závěry, ale teprve čtením této knihy, střízlivým a analytickým zrakem bez krvavého bělma v očích a pěny u úst je možné tuto problematiku vnímat trochu seriózně a vážně, nikoli hystericky a povrchně.  To je totiž hodně nebezpečné.

Ve 20. století jsme zažili strašlivé diktatury zotročující celé národy a desítky a stovky milionů lidí. V podstatě beze zbytku všechny tyto diktatury začínaly tím, že označily normální a všemi přednostmi i chybami oplývající demokratické struktury za zkorumpované. Je to velmi laciný způsob, jak získat davy a veřejnost k tomu, aby tyto demokratické struktury byly smeteny a místo nich nastoupila diktatura. Proto jde o téma velmi citlivé a je velmi důležité dívat se na toto téma právě klidnýma a analytickýma očima.

To, že někdo mluví a píše o korupci nikoli s planoucím jasem v očích a s bušením se v prsa, určitě neznamená, že by tento fenomén podceňoval, zlehčoval, bagatelizoval a vyzýval k jeho ignorování. Je to přesně naopak. Všichni dobře od malička znáte rčení, že to zloděj křičí: chyťte zloděje. Zloděj nikdy nekřičí, pojďte přemýšlet, jestli ten co utíká, je opravdu zloděj. Proto většinou nalezneme ty, kteří mají nejvíc másla na hlavě, právě mezi těmi, co křičí se zaťatou pěstí hesla o zkorumpovanosti, prolezlosti a prohnilosti demokratických institucí. Právě ti, kdo mají odvahu se do tohoto ne zrovna populárního tématu zakousnout a podívat se na něj analyticky, jsou ti, kteří chtějí najít jádro problému. Protože jedině tak ho lze řešit.

Jádro problému rozhodně není v tom, že někdo někde v nějaké vile šustí bankovkami a počítá peníze, jak jsme ubezpečováni již mnoho měsíců. Jádro je určitě v úmyslně špatném a tedy zločinném rozhodnutím někoho, kdo takto poškodil nás všechny, poškodil stát, kraj, daňové poplatníky, protože prodal svůj podíl na moci. Když se takto začneme na korupci dívat, protože to je ta vlastní mrtvola zločinu, té vraždy, tak přijdeme i na způsob, jak se s korupcí potýkat a jak umenšit pokušení těch, kteří mají v ruce moc, k tomu, aby ji prodávali a něco z toho měli.

Z hlediska obyčejného člověka si řekněme také pravdu. Je pro obyčejného občana důležitější, že mu vezmou stovku z jeho kapsy a použijí ji s porušením všech pravidel (to je korupce)? Anebo když mu vezmou tisíc korun a použijí je v rámci všech pravidel? Já myslím, že z jeho pohledu je důležitější to druhé. A proto slyšíme nejvíc teď ten pokřik obrazně řečeno o té stokoruně, aby vy, voliči a veřejnost, jste se nezajímali o to, co jim bere tisícovku. Tu totiž bere určitá politika. Je třeba čelit tomu, aby nám pokřik kolem korupce zakrýval samu politiku a to, že politika nám může vzít daleko víc, než jakékoli zločinné chování.

Ladislav Jakl
(Proneseno v rámci prezentace knihy Pavla Rysky a Jana Průši Korupce: Ekonomie vs. Mýty)