Samotného Zaorálka jsem před několika měsíci musel dokonce ve sněmovně interpelovat, když se americký ambasador, společně s jihokorejským kolegou a několika dalšími zahraničními diplomaty, navzdory svému diplomatickému statusu, zapojil do šestitýdenní kampaně na sociálních sítích na podporu transparentnosti a do boje proti korupci v ČR. Nepopírám v této souvislosti, že tento negativní jev je u nás, zejména díky politice mafiánského klientelismu předchozích pravicových vlád poměrně rozšířen, ale za poslední rok se index vnímání korupce, alespoň podle podle organizace Transparency International, vylepšil ve srovnání s ostatními zeměmi o 16 míst, přičemž zmíněná Jižní Korea, velice blízký vazal USA, je v tomto srovnání dokonce ještě za námi! Ale tam takováto aktivita nebude nejspíše třeba, Jihokorejci zřejmě americké rozpínavosti neodporují!      

Neakceptovatelné vměšování se do vnitřních věcí ČR se projevilo i tlakem a mediální konfrontací s prezidentem republiky Zemanem. A ministr zahraničí, kromě pár otřepaných frází, opět nic, americký občan, “ministr bez práce”, jak jej tituluje například TOP 09, Jiří Diensbier také nepomůže, a o aktivním a pravidelném cestovateli mezi oběma zeměmi, místopředsedovi vlády Bělobrádkovi, již ani nemluvě! Ten se v poslední době, alespoň podle mého názoru, věnuje spíše podpoře Landsmanschaftu, než obhajobě oprávněných zájmů naší země, za kterou je mimochodem i “královsky placen”.     

Zatímco ve Spojených státech, například předloni v Missouri, loni v Marylandu či letos v Milwaukee, začíná být normalitou zákaz nočního vycházení, nejčastěji z důvodu množících se rasistických střetů mezi policií a občany, Shapiro nemá u nás nic lepšího na práci, než jít “kázat” do pořadu Jana Krause, nebo se například předvádět na nedávném exhibičním pochodu “Prague Pride” leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů.     

V jeho domovské zemi se po sobě střílí, rabují se obchody, zapalují domy a auta, vyhlašuje mimořádný stav, a to již posledních několik let. Přesto asi podle názoru americké exekutivy potřebuje “pomoci” spíše Česká republika, kam je nutno ten “americký kukaččí způsob demokracie” i bez místního svolení obyvatelstva “řádně zasít”!   

Shapirovými “nediplomatickými” aktivitami se ale k utužení partnerství mezi oběma zeměmi, což by mělo být tím nejdůležitějším zájmem, rozhodně nepřispěje.      

Nabízí se spíše otázka, zde se transatlantický spojenec nesnaží naopak přispívat k pozvolné, avšak prokazatelně nastupující, transformaci naší společnosti na kodifikovaný diktát menšin a tak i k procesu pozitivní diskriminace, tedy k tomu, na co se za oceánem doplácí několik posledních desítek let, a co se skutečnou spravedlností a demokracií má pramálo společného. Každému přemýšlející člověku musí být jasné, že tímto způsobem lze kteroukoliv zemi erodovat zevnitř, poměrně snadno a s minimálními prostředky! A snahy o destabilizaci evropského prostředí, kterého jsme i my součástí, podbarvené politicky, ale i hospodářsky, přece registrujeme v posledních měsících i externě. Stačí se jen podívat na proces řízené migrace, u jehož kořenů stojí opět velmocenská, dobyvačně válečnická politika USA!