Autorka se nad demonstrací, přirozené to součásti demokratické společnosti, v textu pohoršuje a odbory mentorsky kárá - vláda chce prý snížit platy proto, aby veřejnost chránila před měnovou reformou, prostě proto, aby občané jednou nenašli místo tisícovky v peněžence desetikorunu. Aha - asi proto chce tedy kabinet šetřit nikoli na miliardových státních zakázkách pro různé firmy, ale na lidech, jež si měsíčně vydělají pár tisícovek a kterým právě to snížení platů může takovou malou domácí měnovou reformu způsobit. To by bylo na delší polemiku…

Kouzlo nechtěného tomu ale chtělo, a tak autorka - vedle toho, že jak malé děti zpranýřovala odbory působící v každé svobodné zemi a mnohde daleko bouřlivěji než v Česku, natvrdo odkryla rozdíl mezi stávající a Topolánkovou vládou. „Tehdy měly odbory burcovat lidi a bojovat proti rozmařilosti předchozích socialistických a zelených vlád,“ píše Haslingerová s odkazem na minulost. Socialistickými vládami má jistě na mysli jednobarevnou vládu ČSSD Miloše Zemana a následnou trojkoalici ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. A vládami zelenými? Strana zelených byla přítomna pouze ve vládě Mirka Topolánka, někdejšího předsedy ODS. To, že ji pravicová žurnalistka považuje za zelenou, je pro SZ vyznamenáním. Stejně jako to, že se tak v minulosti opakovaně vyjádřil Václav Klaus.

Straně zelených se pod vedením Martina Bursíka podařilo mnohé prosadit - v oblasti životního prostředí, lidských práv i evropského směřování země. Proto ta vláda tolik vadila příznivcům stávajícího prezidenta. Proto Klaus tehdy nikdy nepřišel promluvit do sněmovny, zatímco nyní tam přiběhl velmi rychle a ovace neutichaly. Proto Klausovi obhájci Tlustý, Zubová, Jakubková a další shodili Topolánkovu vládu v době předsednictví Klausem tolik nenáviděné EU. Proto se ODS potřebovala zbavit Topolánka. Proto byl nyní na místo ministra životního prostředí dosazen člověk, dýchající za průmysl. Těch proto je mnohem víc…

Každopádně, vliv zelených na minulou vládu byl obrovský, byli rovnocenným partnerem s velkými stranami. Topolánkova zelená vláda byla vládou kompromisu, vládou, která šetřila, ale s rozumem, nikoli tak, aby drasticky brala handicapovaným nebo těm, kteří mají už tak málo. Vidí to Klaus, vidí to Haslingerová, jásají další prezidentovi příznivci. Není divu, mají právo na radost, nyní je prosazován jejich koncept nejen sociální politiky, ale také lidských práv či pohledu na životní prostředí. A také pohledu na demokracii - zatímco minulá vláda naprosto jasně respektovala to, že ve vedení sněmovny jsou i zástupci opozice (opoziční strany se za tehdejší vstřícnost bohužel asi v půli volebního období odvděčily tím, že zablokovaly možnost, aby ve vedení sněmovny byli také zelení), stávající z jejího čela vyšachovala ve volbách vítěznou ČSSD a komunistům nedala ani jedno místopředsednické křeslo.

To, že minulá vláda byla zelená a s větším smyslem pro faktickou demokracii než ta stávající, vidí dnes už kdekdo. Někdo na to s nostalgií vzpomíná, jiný se raduje, že je tomu dnes jinak. Tak to v demokracii bývá, kdybychom měli všichni stejné názory, byla by to nuda. Kdo to ale stále nevidí a vidět nechce, jsou někteří někdejší zarputilí Bursíkovi kritici z řad SZ i mimo ni (čest výjimkám, třeba Janu Piňosovi z Greenpeace, který zpětně uznal, že za Bursíka bylo ekologii dobře) či třeba aktivisté z iniciativy ProAlt kritizující dnešní vládu, kteří do Strany zelených demagogicky kopali tak dlouho, až ji vykopali z parlamentního hřiště. Snad také jednou procitnou a dokážou uznat, co vše se tehdy povedlo - stávající vláda bere i je mohutně u pusy, což ta zelená nedělala. Také proto se nikdy nekonala tak mohutná demonstrace.

Díky, Klausovi příznivci, že jste to připomněli!

Pro Prvnizpravy.cz
Andrea Cerqueirová