Ona to  vlastně nebyla ani tak bitva, jako test poměru sil. Zvítězila v tomto testu spíše vláda, která donutila odbory k odkladu stávky a nebo odboráři, kteří se dokázali vyhnout fyzickým i právním konfliktům ? Přenesla se politika do ulic se všemi možnými excesy a s rizikem kolabováním běžného života a nebo si jen ulice v mezích občanské tolerance řekla o svá práva ?

Je jasné, že mediálně se odborům podařilo upozornit na fakt širokého nesouhlasu veřejnosti s podobou vládních reforem. S tímto postojem se mohou lidé solidarizovat To že nedošlo k španělskému či italskému typu stávkových protestů myslím v ČR není prohrou. Nezvládnutý konflikt dopadající na nevinné totiž může i odpuzovat. A je dobře, že si to odbory uvědomily. Jestli stávka nesplnila něčí očekávání, tak především vlády, která se těšila na plody paniky, kterou šířila.

To že odbory nešly do drsného střetu s barikádami a blokacemi není projevem slabosti, ale analýzy situace. Prosazování opravdového sociálního dialogu a respektu k oponentuře navržených reforem je dlouhá cesta. Na této cestě tzv. reformní vláda postupně ztrácí svoji prvotní povolební energii. A v tom je její prohra.

Lidé tak postupně mohou prohlédat co je jen úzký zájem a co skutečná schopnost řešit komplexně problémy země. Na tom nic nemění ani hapenning nejpravicovějšího subjektu dnešního parlamentu, tedy TOP 09. Vzali si totiž dnes na sebe rudá trika s nápisem „Odpovědní pracující na protest proti stávkujícím“. Do té práce se ale jen v klídku courali pěšky ze svých ubytoven výhodně umístěných v centru Prahy a udělali si tak jen hezký slunečný den.

Nyní je třeba ukázat, jak prázdná je vládní posvátná mantra „neustoupíme od svých reforem“. Otázkou je totiž od jakých. Od těch, o kterých se vláda nechce s nikým bavit – ani se sociálními partnery ani s opozicí ? Tímto způsobem prostě nelze dál pokračovat. Nepomůže ani obviňování odborů z toho, že dělají politiku. Odbory přeci nemají být apolitické, nýbrž nadstranické.

Myslím, že čas a sociální odpovědnost je na straně kritiků dosavadního reformního úsilí vládnoucí koalice. Do nelehkých časů nám teď nepomůže emotivní třeštění, ale schopnost získávat .lidi pro užitečné řešení. Zatím v tomto testu u mne získaly lepší známku uvážlivé odbory než panikářská vláda. Do budoucna se poučme nejen z toho, že dnešek potvrdil možnost elegantního stávkování, ale i z toho, že hodnota spojování lidí je to, co potřebujeme. A to také rozhodne o skutečném vítězi.

Jiří Dolejš