Tyto strany napadly především to, že volební obvody neměly stejný počet voličů. Ve velkých obvodech se proto mělo rozdělovat více mandátů. Pak by se do zastupitelstva dostali s velkou pravděpodobností zelení a Věci veřejné a je dost možné, že by sociální demokraté a občanští demokraté neměli v Praze většinu, a tudíž by nemohli uzavřít velkou koalici. Právě proti ní se na podzim nejvíc demonstrovalo: někteří občané viděli tuto koalici jako zradu volebních výsledků, i když samozřejmě výsledek voleb takovou možnost legálně připouštěl. K čemu to vede, na to upozornil i na těchto stránkách Jan Urban v textu I praha smrdí od hlavy: Přestože 18. ledna Bohuslav Svoboda (ODS) za přitakávání náměstka Karla Březiny (ČSSD) slíbil, že diskuse o konraverzní čističce bude zařazena na čtvrteční program zastupitelstva hlavního města Prahy, zastupitelské kluby se postavily proti a diskuse se nekonala. O kontroverzních zakázkách se v Praze nesmí diskutovat, na tom se vždy ODS s ČSSD domluví.

Ale zpět k volbám: Možnost opakování voleb hned po utvoření velké koalice připouštěli i někteří politologové, kteří později dokonce psali pro Ústavní soud odborné posudky a analýzy, jako například Tomáš Lebeda. Ten upozorňoval již v listopadu, že "došlo k porušení principu rovnosti volebního práva." Podobný názor měl i Jan Kysela z právnické fakulty Karlovy univerzity, Jiří Přibáň, právní filozof z univerzity v Cardiffu a několik dalších, nemluvě o některých novinářích, kteří hlavně upozorňovali na to, že by se mělo rázně zamezit účelovému měnění obvodů před každými volbami způsobem, který vyhovuje právě vládnoucí koalici. Chování radnice totiž připomnělo klukovské praktiky, kteří si mění velikost fotbalového hřiště podle toho, aby snáze vyhráli nad cizím soupeřem.

Jenže kromě nového primátora Bohuslava Svobody, který se odmítl se vším všudy přestěhovat do své pracovny, protože čeká na nález Ústavního soudu, ostatní pražští politici zřejmě s novými volbami vůbec nepočítali. V sobotní Mladé frontě Dnes jsme se mohli dočíst, že právní rozbor dopadu nových voleb si chce nechat radnice vypracovat až tento týden, kdy se v kuloárech začalo hovořit o tom, že by mohl Ústavní soud volby v únoru zrušit. Z takového přiznání - zdá se - jednoznačně vyplývá, že politici od počátku věřili v závislost soudu na politickém provozu, a tím de facto popírali Ústavu. Dnes dokonce straší, že by po zrušení platnosti voleb nastal v Praze chaos. Zřejmě se domnívali, že tento emocionální argument bude mít u Ústavního soudu větší platnost než sama dikce Ústavy, kterou musí tento soud, který je vlastně jediný politický soud, chránit. V tomto smyslu bude nález Ústavního soudu velmi důležitý. Tlaky, jakým musí Ústavní soud v těchto dnech odolávat za současné politické nervozity skoro ve všech stranách, budou asi nepředstavitelně silné a nevybíravé.

Poslední otázka, kterou si musíme položit, tedy zní: Jak by nové volby přemalovaly politickou krajinu v Praze? Odpovědět na ní je velmi těžké, protože ani nevíme, v kolika volebních obvodech by se volby odehrávaly. Snad jediné, co si můžeme dovolit říci, je, že ČSSD a ODS by s velkou pravděpodobností už většinu neměly a nemohly by vytvořit velkou koalici. Podle některých politologů, jako je třeba Zdeněk Zbořil, by ani TOP 09 nemusela volby vyhrát. Politolog Jan Bureš se naopak zase domnívá, že by TOP 09 mohly vyhrát s ještě větší převahou. Už z těchto odhadů je vidět, jak je těžké eventuální výsledky nových voleb předpovídat.

Zrušení voleb by ale každopádně vyslalo tři dobré signály: posílilo by nezávislost soudů, politikům by signalizovalo, že si nemohou dělat, co chtějí, a na pražské radnici by ještě více narušilo staré korupční linky. Chaos by takové rozhodnutí přinést rovněž nemuselo, jak poukazují někteří právníci, protože soud by dosavadní usnesení mohl prohlásit za platná.