Až extrémně pravicové. Nechci tento vývoj v myšlení předsedy ODS podsouvat jen jeho kontroverznímu poradci Jochovi, ale znáte to, něco na tom být může. Pro nic za nic pan Joch svůj plat ve Strakově akademii nepobírá…

Příklad první – kriminalizace zneužívání sociálních dávek. Petr Nečas se nadšeně přihlásil k návrhu starosty Litvínova z řad ODS na kriminalizaci zneužívání sociálních dávek. Hlavním heslem litvínovské ODS v letošních komunálních volbách bylo „Pokračujeme v nulové toleranci“. Myšleno vůči sociálně vyloučené části obyvatel města, soustředěné z větší části na místním sídlišti Janov.

Odhlédněme nyní od toho, že zneužívání sociálních dávek lze trestně stíhat již dnes, jako klasický podvod. Petr Nečas vidí kriminalizaci části klientely sociálního systému jako perspektivní politické téma, jinak by pro něj nezahořel na úplně poslední tiskové konferenci, předcházející komunálním volbám.

Je zřejmé, že vedle plošné redukce sociálních transferů se vláda chystá posílit stres příjemců ztenčující se sociální pomoci hrozbou soudního trestu (možná i vězení). Z velké části jde přitom o lidi, kteří jsou objektivně zařazeni na nejnižší stupeň sociální struktury společnosti, vychovávající děti v rodinách bez perspektivy dlouhodobější ekonomické stability. Jde o skupiny postižené trvalou nezaměstnaností, ohrožené bezprostředně všemi myslitelnými sociálně patologickými jevy. Jak jim pomůže kriminalizace, mimo přesun některých osob do vězení? Na to už Nečas neodpovídá.

Pracovní místa kriminalizace nevytvoří, vzdělání dětí pocházejících z nejchudších rodin nezlepší. Pokud dojde k další redukci sociální sítě, nakonec ani neodstraší od páchání trestné činnosti, neboť ta zbude jako často jediná rychle dostupná alternativa - bohužel pro společnost. Represe nemůže nahradit prevenci. A v konečném důsledku je vždy nákladnější.

Represe a kriminalizace však získává politické body v očích těch, kdo dnes sponzorují sociální stát, a v důsledku vývoje posledních let od něj přestávají získávat jakékoliv sociální transfery. Jde o střední vrstvy.

Topolánkova vláda (v níž aktivně figurovali Nečas i Kalousek) dramaticky snížila daňové zatížení firem a nejbohatších fyzických osob. Daňová zátěž byla přenesena na středněpříjmové skupiny. Současně s tím zahájil Petr Nečas transformaci sociálního systému, založenou na omezování možnosti pracujících středně příjmových rodin získávat (za své zaplacené daně) nějakou formu podpory od státu. Středněpříjmové rodiny tak nejprve ztratily nárok na dětské přídavky, nyní mají přijít také o právo na porodné a v budoucnu podle plánů ministra Drábka také o nárok na rodičovskou. Současně se má krátit státní podpora stavebního spoření a daňová podpora hypoték. Dochází také k výraznému poklesu platů zaměstnanců veřejného sektoru, kteří tvoří významnou část občanů, řadících se ke střední třídě.

Omezuje se kvalita a rozsah veřejných služeb, roste podíl jejich zpoplatnění. Lidé ze středně příjmových skupin tak mohou stále více získávat oprávněný dojem, že mají nadále sehrávat převážně roli sponzorů státního rozpočtu s klesající šancí získat alespoň něco ze svých daní zpět. Jejich vztek ale potřebuje Petr Nečas kanalizovat. A tak ho nasměruje k těm nejchudším, kteří přímé daně téměř neplatí, ale pobírají dávky. Sází na rozeštvávání společnosti.

Mohlo by se totiž stát, že by se lidé ze středněpříjmových skupin začali domáhat spravedlivějšího rozložení daňového břemene, prohloubení daňové progrese a zvýšení daní pro velké firmy. Jejich pozornost je proto potřeba obrátit jinam, k nafouknuté bublině údajně masivního zneužívání sociálního systému, které je vydáváno za univerzální příčinu všeho zla a rozpočtového deficitu zvláště. Je li pak zneužívání a ve stále větší míře i jen prosté pobírání sociálních dávek a příspěvků povýšeno vládou na hlavní příčinu všeho zla, nezbývá, než to vše působivě podtrhnout populistickou hrozbou kriminalizace.

Tomu mnoho lidí ze středních vrstev zatleská, aniž by hlouběji přemýšlelo o skutečných problémech a jejich příčinách. Aniž by kdy pomysleli na to, že sociální úpadek může jednou potkat i je, či jejich děti.

Druhým podstatným důkazem hnědnutí Petra Nečase je jeho výzva voličům ODS, aby v Ostravě ve druhém kole senátních voleb volili kandidátku Janáčkovou, nyní nezávislou, dříve starostku v barvách ODS, sesazenou v důsledku krajně problematického hospodaření v jednom z obvodů města Ostravy. Paní Janáčková proslula sérií obtížně uvěřitelných rasistických výroků, od nichž se ve skutečnosti nikdy nedistancovala a zcela bez skrupulí využívá tyto temné motivy i ve své aktuální kampani za znovuzvolení do Senátu. Úspěšně, v prvním kole dokonce těsně předběhla místního sociálně demokratického protikandidáta.

Nečas Janáčkovou ve své žádosti o podporu výslovně jmenoval. Musí být obeznámen s jejím faktickým politickým programem, přesto nezaváhal a osobně se za ni postavil. Jistě, Nečas bude vždy jako premiér oficiálně odmítat rasismus a xenofobii, fakticky ale do Senátu protěžuje ženu, která na něm postavila celou svou politickou kariéru. Něco takového by opravdový demokrat nikdy udělat neměl.

Lze pochopit, že jako předseda ODS musí Petr Nečas mobilizovat své voliče proti kandidátům opoziční ČSSD, v Ostravě však měl udělat čestnou výjimku a vyzvat k volbě demokratického kandidáta. Tuto státnickou příležitost promarnil. Nejhorší je však podezření, že to není jen náhoda a že premiér hodlá pozici své prudce slábnoucí strany (poslední výzkum STEM uvádí jen 16% podpory) vyztužit politikou, která byla doposud hájemstvím extremistických uskupení typu Národní strany či Sládkových Republikánů.

Zajímavé také je, že uvedené hnědnutí předsedy vlády Nečase uniká jakékoliv mediální pozornosti, na rozdíl od excesů v komunální kampani ČSSD v Mostě či na Praze 5.

Nemělo by.

Bohuslav Sobotka