Stálá komise pro sdělovací prostředky  Parlamentu ve čtvrtek rozhodla, že její prapodivné veletoče s volbou generálního ředitele České tiskové kanceláře  opravdu nebyly zrovna košer. No řekněte…: vypsat výběrové řízení na místo generálního ředitele, který se funkce nevzdá doopravdy ale jen naoko, nového ředitele vybrat, zvolit ale nejmenovat, pak ho odvolat i když nebyl jmenován, znovu zvolit ředitele starého, i když neodstoupil… Kdo se v tom má vyznat? Kolik ředitelů má vlastně ČTK dnes? Hádejte. Verze A tvrdí, že dva. Verze B tvrdí, že jednoho, ale je otázka, kterého. Skeptická verze C říká, že žádného. To je výsledek několika po sobě jdoucích právních kroků Rady ČTK, které asistovala právní kancelář Kříž & Bělina. Kdo zaplatí náklady těchto spektakulárních pochybení Rady pod vedením vysokoškolské pedagožky Valčákové? Advokáti? Sotva…

Poslanci se styděli už minule. Zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky bylo tentokrát méně trpce veselé, než to předchozí. Pravda, padlo zde několik zajímavých informací – například ta, že dopis Radě o neplatnosti Stibralovy rezignace poté, co byl zvolen – zjevně kádrově nevhodný – Radim Hreha – vlastně neposílal sám bývale současný generální ředitel Stibral, ale jeho "statutární" zástupce Novák.  Proč?  Statutární zástupce zastupuje ředitele tehdy, když tento svou funkci nevykonává. Novák napsal  Radě dopis, že rezignace Stibrala je v rozporu se zákonem a tudíž neplatná. Tudíž on v tu chvíli nemohl být právoplatným statutárním zástupcem, protože nebylo koho zastupovat. Zákon říká, že statutárním orgánem instituce je ředitel. Tečka.

Rada se vykašlala na to, aby poslancům, tak jak požadovali, přinesla vlastní vysvětlení a věcné zdůvodnění toho, co se vlastně dělo (inu, vysvětluje se to dost těžko, že...) a opět dodala další elaborát kanceláře Kříž & Bělina. Tentokrát si sebou ale radní na pomoc přivedli ještě živého Bělinu. Advokát  jim moc nepomohl, protože Rada nepochopila, že sněmovna není soud. Vyzvána k odpovědi byla předsedkyně Rady, neboť Rada  a ne advokát je odpovědná ze své činnosti Parlamentu. Kdyby  pochopila Rada nuance této formulace a advokát pochopil právní souvislosti svého postavení, řízení mohlo probíhat jako ve vedlejších místnostech, kde se projednávalo vydání poslance Wolfa k trestnímu stíhání. Zde namísto polance hovořila výhradně jeho advokátka, kterou k tomu poslanec přímo zmocnil.

Rada ČTK ostatně opět potvrdila, že vůbec netuší, „která bije“. Tetkovité vyprávěnky Eleonor Rassmussenové o tom, že „my vlastně nevíme, proč to pan ředitel udělal, asi se nějak vyspal“ nebo „a my jsme to potom zvažovali“ evokovaly Pohádky ovčí babičky. Opravdu pozoruhodné představení nominatů politických stran. Předseda Sněmovny Miloslav Vlček, který se stal novým členem komise, tohle prý ve Sněmovně ještě nezažil. A to už toho prý zažil dost…

Dlouho jsem přemítala nad tím, zda mezi Brnem a Prahou je tak propastný kulturní rozdíl a radní jsou opravdu tak naprosto mimo pražskou realitu, nebo zda pracují na něčí podnět a cílem má být úplně něco jiného. Možná se mýlím, ale včera jsem pevně nabyla dojmu, že prostě jsou pouze naprosto "mimo". Sbor nepoučených laiků, který poprvé narazil na poměrně nemilosrdnou a procesními pravidly svázanou sněmovní mašinérii, ve které se neorientoval ani jejich právník. Nic nechápající, netušící, co bude následovat.  Nakonec vše dopadlo tak, jak muselo. Sněmovní komise konstatovala, že Rada ČTK neplní svoji působnost  a  Česká tisková kancelář neplní své poslání podle  zákona  o ČTK. Radnímu Ondřeji Šefčikovi nepomohla ani rudá kniha se zlatým názvem „Battle Flag“ na titulní straně, kterou měl položenou před sebou.  Snad jedině, že by v ní měl místo stránek složený bílý prapor.Následující jednání už bude ryze politické. Příští týden  bude mediální komise hlasovat o doporučení schválit (či neschválit) výroční zprávu Rady ČTK za rok 2008, na prosincové schůzi pak bude konstatováno, že Rada porušila zákon, Komise doporučila zprávu neschválit a Radu odvolat.  Rada bude odvolána a vzápětí bude  jmenována nová. Ta jmenuje neprodleně generálním ředitelem ing. Radima Hrehu, který se ujme funkce. Game over.

Senát se zaobíral nápadem senátorů ODS, zda zrušit či nezrušit koncesionářské poplatky a nahradit je financováním ze státního rozpočtu. Nápad, udělat z rozhlasu a televize otrůčky státu senátoři neodmítli, ale pouze vrátili k dopracování všem výborům. Může se stát, že se třeba změní – v zákon na financování Senátu koncesionářskými poplatky. Uvidíme, kdo bude senátory platit a kdo ne… V Senátu je, jak všichni vědí,  možné vše… Málokdo už si pamatuje, že tenhle nápad byl původně  z úst bývalého ředitele Primy Martina Dvořáka, aktivisty sdružení eStát, blízkého radikálnímu křídlu ODS.  Ten se snažil zakrýt ne zrovna ohromující zakončení své televizní kariéry (Prima prodělala na reality show Vyvolení dost peněz a její tržní podíl se blížil jednociferným číslům). Nápad platit ČRo a ČT ze státního rozpočtu měl destabilizovat nárůst sledovanosti ČT a měl být reakcí na cynickou odpověď Českého rozhlasu: Primou proinvestovaných 300 milionů v reality show Vyvolení konkuroval veřejnoprávní rozhlas   "tak trochu jinou reality show" Odhalení s gorilami z pražské ZOO. Goriláka Richarda dnes zná každý. Kdo zná vítěze Vyvolených nebo bývalého generálního ředitele televie Prima? Nápadu na rozvrat televize  se před evropskými volbami ujal jako předvolebního tahu šéf sdružení eStát Edvard Kožušník. Osvojili si ho senátoři Svoboda a Oberfalzer.

Nikdo dos dobře nechápe, proč senátoři ODS hodlají veřejnoprávní televizi a rozhlas uvrhnout do turbulence závislosti na sporech politických stran o výši a podobě státního rozpočtu. Obě položky stejně zaplatí občané. Buď přímo – v podobě koncesionářských poplatků jako dnes, nebo nepřímo – v podobě zvýšených daní. Rozdílem je pouze to, že politici budou každý podzim licitovat o tom, zda peníze média dostanou, v jaké výši a kdy. Zda se jim líbilo zpravodajství či nějaká televizní soutěž, nebo ne. Smutné zkušenosti z Polska a Slovenska jsou živým důkazem, proč by se měla závislost televize na vládě a poslancích minimalizovat. Slovenské televizi chybí dvě miliardy.  Je pravda, že díky množství "na straně nezávislých" a  radikalizujících se senátorů ODS kauza se ještě nějakou dobu potáhne a v jejím hluku patrně zanikne, že hluk je to jediné, co zatím Kožušník pro tuto zemi udělal.

Výběr nového ředitele pražské ZOO je zdánlivě téma nemediální. Zdánlivě. Myslela jsem si, že ředitel ZOO není politická ani mediální figura. Avšak hluboce jsem se mýlila.  Zdá se totiž, že headhunterská skupina Kaufmann&Partner, kterou pověřil magistrát vypsáním výběrového řízení,  si už předem svého kandidáta vybrala a   rozhodla se tlačit ho - proti všem. Proto se jinak, den po uzávěrce výběrového řízení, když ještě nejsou známi statní kandidáti, začal ve všech novinách prezentovat Miroslav Zámečník jako „ekonom a amatérský zoolog“ (taky mám ráda zvířátka, ale šéfovat ZOO bych se neodvážila).  Pokud si k tomu  připočítám fakt, že  Kaufmann&Partner vybrali Jaroslava Tvrdíka do čela ČSA a „amatérský zoolog“ Zámečník je předsedou dozorčí rady téže instituce, jejíž neúspěšná privatizace a dlouhodobě neslavné výsledky hovoří za vše, začíná to vypadat přinejmenším podivně. 

Proč je ve všech novinách jen Zámečník, který se prezentuje prakticky jako jediný kandidát na šéfa ZOO? Vzhledem k načasování  a pozoruhodné shodě, kdy informaci vypustily všechny deníky, to působí jako silná agenturní kampaň, zezadu řízená a možná i zaplacená. Pokud si  i editor Hospodářských novin  dovolí v jím kontrolovaném listě  tak zjevnou  propagaci, je otázka, jak moc věřit ekonomickým informacím na vedlejší stránce. Naskýtá se otázka po editorově integritě: "Je prodanej nebo koupenej?"

Nepředpokládám, že za propagační články dostaly deníky zaplaceno jako za reklamu. To by se kdesi v rohu tísnilo šestibodovým písmem napsané slovo INZERCE. Ne, Hospodářské noviny zveřejnily ZPRÁVU. Články v téměř všech denících, v jeden jediný den svorně adorující  jednoho kandidáta jednoho z mnoha probíhajících výběrových řízení, nebudou asi náhoda. Staré analytické pravidlo praví, že jedna náhoda je náhoda. Dvě náhody jsou neuvěřitelná náhoda. Tři náhody nejsou náhoda. Náhoda totiž neexistuje. Je třeba se ptát,  qui bono. Proč vrcholný a vládou pověřený manažer ČSA opouští ze dne na den svou židli, aby se pokoušel ji takto zoufale vyměnit za místo ředitele městské zoologické zahrady? Odpověď se nabízí sama. Zámečník je stejně kvalitní zoolog jako ekonom. Zprávou dne ovšem je, že záchranu ČSA  vzdal předseda její dozorčí rady  dřív, než se na to přijde.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková