Konečně nějaké zpestření v nudném čase předvolební kampaně, počítačově upravených billboardových kalousků, piva za dvě koruny, kompromateriálů, "strašení", "řešení" a pojízdných politických autobusů, kde se rozdávají škvarky nebo bramborové placky.

I přes vyostřenou a špinavou volební kampaň obě velké strany stejně nezapřou, že jsou mnohdy na chlup stejné, že si jejich exponenti až příliš dobře rozumějí a že se jejich program liší především v tom, že jeden slibuje 120 tisíc nových pracovních míst a druhý takových míst o deset tisíc více. To je houby politický střet. To je politický střed.

Ve středu před sídlem vlády půjde ale o politický střet par excellence. Konečně opravdové ideové utkání. Nefalšovaný souboj myšlenek, světonázorů. Pravice a levice. Konzervatismu a levicového liberalismu. Tradice a pokroku. Idejí a ideologie. Pravdy a propagandy.

Na jedné straně odpůrci antidiskriminační agendy, kteří protest svolali; na straně druhé levicové spolky, kteří to chtějí těmto "tmářům" vytmavit a řádně ohlášenou akci narušit.

Lidé, kteří mají plné zuby pozitivní diskriminace, politické korektnosti, eurosměrnic, pidiministerstev, zmocněnců, jakéhosi genderu, kocábů, dotací na nejrůznější nechutnosti vydávané za příkladnou rozmanitost. Proti nim feministky, pochybní performatéři, provokatéři, rádobyumělci, levicoví intelektuálové, pravdoláskaři a unijníci, homosexuálové, trans-lidé.

První budou kultivovaným jazykem vyjadřovat svoji nechuť k novotám, které ničí tisíciletý řád věcí. Druzí budou pískat, řehtat, dupat, křičet a nadávat do nacistů.

Dnes stačí k nařčení z nacismu málo. Nemusíte mít členskou legitimaci NSDAP, stačí pouze veřejně prohlásit, že nesouhlasíte se zneužíváním lidskoprávní agendy. Co na tom, že si to myslí většina rozumných lidí, kterým jsou lidskoprávní ministři k smíchu? Oficiálně se kritika těchto posvátných témat nenosí.

Kdokoli toto nepsané pravidlo poruší, je mediálně stahován z kůže, napínán na skřipec a máčen ve vroucím oleji.

Běsní přitom nejen zelení, kteří podobné nesmysly do české politiky zavlekli a činí si na ně monopol, ale i všechny možné i nemožné levicové skupiny, které z tohoto evropského penězovodu tyjí - všechny feministky, kvótařky, lidskoprávníci, multikulturalisté, gaylobbisté, queerparádníci a queerparádnice, pořadatelé festivalů a festiválků, kulturní bojovníci za vymýcení všech konvencí, vysavači dotací, profesionální čerpatelé eurofondů, aktivisté, anarchisté, politkoretčíci, bojovníci za lepší svět, kteří by chtěli tu legalizovat, tu zakazovat.

Běsnění je pak o to větší, že jde o protest občanský, spontánní. Jimi glorifikovaná občanská společnost se chystá vyjádřit svůj názor - ale ouvej, zcela jiný, než by občanská společnost podle nich měla mít.

Dokud totiž občanská společnost oslavuje liberální ideologii, je vše v pořádku. Ale běda, pokud se ozve jiná část občanů, spolků, sdružení, organizací a komunit, které mají vyhraněný názor na opačném konci politického spektra. Pro všechny NGOisty to je důvod ke zděšení.

Když se pak k občanskému protestu připojí politici nejsilnější pravicové parlamentní strany, není divu, že antidiskriminační aktivisty zasáhla hysterie.

Ale to je dobře. Toto je politika, toto je politické kolbiště, které stojí za pozornost. V předvolební řeži dvou amerických poradenských agentur konečně regulérní politická bitva.

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B. Bartoš