Ale budiž. Když už tady TOP 09 jednou je a má-li ambice, které má, pak by si i ti, kteří straně nefandí, měli přát, aby byla alespoň taková, jaká je a ne taková, jaká by být mohla. Mohla by být totiž ještě horší.

Vznikla-li strana na pragmatickém spojenectví dvou politiků, kteří sice léta žili téměř jako sousedé na jihu Čech, ale nikdy dříve spolu nemluvili, byl to dobrý předvolební tah hodný politické vyzrálosti toho bechyňského, ale ostatně i dobrá příležitost pro toho orlického, který - ač vždy zapřísáhlý představitel nepolitické politiky - najednou získal politickou stranu poté, co zkompromitovaná Strana zelených už přestala být pro jeho plány použitelná. Stejně jako KDU-ČSL pro toho prvního.

Náhle objevené spojenectví těchto dvou téměř zcela odlišných mužů, ale i jejich mecenášů (hávů na jedné a bakalů na druhé straně) a na ně napojených zájmů vyvolávalo už před volbami otázky, jaká nová strana bude. Jedni říkali, že má vyplnit údajně středový prostor, tehdy zrovna prázdný. Kalousek si zase dával záležet na tom, aby vyvolal dojem, že nový subjekt bude napravo od ODS. Že jde o poměrně protichůdné snahy, tak protichůdné, jak jen mohou být protichůdní kalouskovští lidovci a havlističtí neokonzervativci, bylo jasné od samého počátku.

Kalouskovi a Schwarzenbergovi se ale nakonec vše podařilo uhrát a ve volbách zabodovali. A třebaže se nyní blíží další volby a dvojice se opět tváří jako nerozluční přátelé, je jasné, že spor o to, kdo stranu ovládne a jaká TOP 09 bude, pokračuje i nadále.

Zda zůstane Kalouskovi, který si ji podle svých slov vysnil, vypiplal a hrdě prohlašuje, že je jeho dítětem, nebo zda ji ovládnou politicko-finanční kruhy, jejichž exponentem je Karel Schwarzenberg. Zda bude v tom dobrém slova smyslu lidovecká (tj. ovládající mistrnné umění politického kompromisu), nebo se z ní stane pravdolásková partaj, která bude sloužit jen vyšším zájmům lidí kolem exprezidenta a jeho zahraničním našeptávačům.

O tom, že spor mezi lidovci a pravdoláskou ve straně tiše zuří už řadu měsíců, vím od řadových členů strany. Zvěsti o bratrovražedném sporu prosakují navíc pomalu i do sdělovacích prostředků, byť zatím pouze v náznacích. Oficiálně se žádné z křídel do toho druhého nepustilo. Oficiálně.

Neoficiálně ale boj o budoucí podobu TOP 09 probíhá. Nevšimnout si toho nelze například při čtení dříve Schwarzenbergova a nyní Bakalova plátku Respekt. Ten sice ve mne budí všelijaké jiné emoce, než v názvu obsaženou úctu, ale občas není od věci si jím prolistovat, aby člověk zjistil, co se v hlavách českých neokonů, chartistů, antiklausovců, eurohujerů a jejich námezdných žurnalistů honí.

Když jsem tak učinil u dvou nedávných čísel, překvapilo mne, jak Respekt - možná spíše podprahově, protože Kalouskovo jméno nikde zmíněno nebylo - útočí na místopředsedu strany.

Tu fotoreportáž z jakési oslavy padesátin známého lobbisty, kde je v křepčení zachycen Pavel Severa a Jaroslav Kopřiva a další lidovecké tváře a která tak rozvíjí v médiích nedávno vyhřezlou kauzu korupce na ministerstvu obrany. Exklusivní materiál, exklusivní fotografie. Jen mi není jasné, proč zrovna knížecí časopis takový materiál uveřejní, když si kauzu každý zvídavější člověk spojí s Miroslavem Kalouskem.

V jiném čísle časopisu zase redakce "investigativně" rozebírá nákup letadel CASA, ze které měl mít pohádkovou provizi zbrojař Richard Háva. Opět vlastní autorský text, vlastní pátrání, vlastní zjištění. Takový text bych ale čekal všude jinde, jen ne v Respektu.

Co mi na tom vadí? Jako novinář, který vždy Miroslava Kalouska kritizoval, bych přece mohl být rád. Ale nejsem.

Vidím za tím jednoznačnou snahu bakalovského křídla odstavit Kalouska-zakladatele a TOP 09 ovládnout. K jakým účelům? To by bylo na další článek. K Bohulibým ale nikoli.

A protože mi ještě více než Kalouskova sporná minulost vadí právě rozpínavost a zvrácená neomarxistická ideologie Havlova bratrstva, které chce zprznit zase další politickou stranu, škodolibě se nad bratrovražednými spory a nad na veřejnost vytaženým špinavým Kalouskovým prádlem radovat nechci.

Veřejnost totiž (a zvláště její konzervativní část) by měla vědět, že stejné síly (s vlastním prádlem mnohem špinavějším), které (možná nenávratně) poškodily onehdá pravicovou ODS, chtějí nyní stejně tak ovládnout i TOP 09. A z toho radost mít nemohu.

Stejně jako nemám radost z toho, že kdosi neznámý zneužil mé články v předvolební politické tiskovině zvané Pražské listy, která byla před pár týdny v metropoli údajně distribuována. Za mými články, v ní bez mého vědomí otištěnými, si sice stojím, ale nesouhlasím s tím, že byly využity v předvolební kampani, navíc stranou, která se k tomu nehlásí.

Tiskovina totiž útočí na TOP 09 a jejím tvůrcům se hodilo vybrat si mé několik měsíců staré texty kritické k Miroslavu Kalouskovi.

Mohl bych se tím cítit poctěn. V předvolebním šílenství (nejprve loňském podzimním a poté letošním jarním) totiž všichni mí kolegové novináři psali na adresu TOP 09 vesměs oslavné články. Má kritika Kalouska byla tehdy téměř osamocená. Nyní ji někdo přetiskl a to by mne mohlo těšit. Ale netěší. Situace je dnes jiná. Když nyní všichni naopak do Kalouska módně (na bakalovské? instrukce) kopou, účastnit se toho nehodlám, stejně jako jsem se neúčastnil glorifikace "topky", když vznikala.

Naopak mám chuť Kalouskovi naschvál (a všem novinářům navzdory) v tomto sporu držet palce. Je mi totiž jasné, kdo na něj to špinavé prádlo vytahuje. Konkurenční strany to nejsou.

Pořád mi totiž bude milejší Kalouskova TOP 09, než TOP 09 Václava Havla.

A že se havlistická klika pokusí TOP 09 ovládnout, na to vemte jed. Stane se tak zřejmě brzy. Dříve, než si myslíte.

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš