Zatím se ale hovoří jenom o penězích, ministr uvolnil jeden a půl miliardy korun: ve výsledku to prý znamená přidání deseti či patnácti korun na hodinu, a to se lékařům zdá velmi málo. Zároveň upozorňují, že se nejedná o zvýšení tarifů, ale pouze osobního ohodnocení, což neposkytuje žádné záruky, kam peníze skutečně půjdou. Lékaři požadují jeden a půl až trojnásobek průměrného platu, který ve třetím kvartálu minulého roku činil 23 665 korun. Plat nastupujícího lékaře je prý menší než si vydělá prodavač u McDonaldu.

Ministr tvrdí, že ale víc než jeden a půl miliardy lékařům přidat nemůže a vyčítá jim, že si berou jako rukojmí pacienty. Navíc, podle pana ministra, ti, co slyšíme, představují jen pět procent lékařského stavu. Nemocniční lékaři tvoří polovinu všech lékařů, z nich dvacet procent se připojilo k protestu, čili deset procent všech lékařů a z toho maximálně polovina patří k tvrdému jádru: to je oněch pět procent. Vzhledem k tomu, že je u nás podle dostupných statistik asi kolem 50 000 lékařů, neměla by to být taková katastrofa, zvlášť, když se ukazuje, že většina z nich neuvažuje o odchodu do zahraničí a nové privátní ordinace jim pojišťovny nepovolí. V privátních zdravotnických zařízeních a u ambulance, kde by si víc vydělali, se všichni neuživí. Proč je kolem toho tedy takový humbuk?

Nejspíš proto, na což ukázal ve svém komentáři Petr Fischer v časopise A2, že nerozkládají kapitalistický systém tím, že by navrhovali regulativní opatření a obraceli by se tak podle tradičních ideologických výkladů stávky proti systému. Lékaři se naopak chovají velmi prosystémově, čímž se jim daří odhalovat rozpory v českém politickém diskurzu o veřejných službách, jejich fungování a smyslu. Dotýkají se tedy podstaty, a ta vždycky vyvolává hysterické reakce. Lékaři přece nedělají nic jiného, než dělají obchodníci a podnikatelé vůbec: snaží se maximalizovat svůj zisk a koneckonců i politikové, kteří za to, že jim to umožňují, se chtějí na tomto zisku podnikatelů taky nějak podílet, jak se skoro denně dovídáme.

Nelogické na této situaci je tedy to, že právě pravice, která jindy proklamuje konzervativní přístup, ho u lékařů nerespektuje a začíná hovořit o neodpovědnosti lékařů. Proč stejná vláda nehovoří o neodpovědnosti ČEZu či akciových vodárenských společností či proč nesníží daň z nafty a benzínu, aby nestoupaly ceny potravin a všeho dalšího? Tyto kroky zmíněných společností ohrožují životní úroveň valné většiny obyvatelstva naší republiky a to stejné vládě nevadí.

Odpověď je jednoduchá: Protože vláda nerespektuje rozdíl, který evidentně v reálném světě existuje: lékař nevykonává jen povolání, ale zároveň plní poslání veřejné služby. To se ale vládní politici bojí i vyslovit, protože by se jim zhroutil jejich příliš jednoduchý ideologický model. A to se týká samozřejmě úplně stejně veřejnoprávních médií, která mají pozvedávat obecný vkus, vzdělanost, informovat lidi v širším kontextu a poskytovat oddych lidem, kteří jsou ochotní se kultivovaně bavit, domovů důchodců, které mají zajistit důstojné stáří i lidem, kteří nemají příbuzné a velké úspory, veřejné dopravy, která musí sloužit všem na jisté kulturní úrovni a řady jiných oblastí, kde nemůžeme nikdy vystačit jen s tržním uvažováním. Dokud si ale toto nepřiznáme, nemůžeme začít veřejné služby ani definovat, ani jejich smysl naplňovat, tedy třeba zdravotnictví smysluplně reformovat.

Lékaři nám pomohli zviditelnit meze přísně protržního uvažování v naší společnosti a za to bychom jim měli být vděční. Platí stará moudrost: Mít vyšší příjmy a nižší morálku je scestné!

Karel Hvížďala
Psáno pro ČRo 6