Vláda ale povodně jen trapně zneužívá.

Ještě ráno ministr Kalousek potvrdil, že se stokorunovým zvýšením daně počítá Ministerstvo financí – a návrh byl připravený již před povodní. Odpoledne již vláda zvýšení daně prezentovala jako „povodňovou daň“. Z nebe vládě spadla krásná výmluva.

Chápu, že když ministři chtějí dotovat zahraniční filmaře a organizovat drahá sčítání lidu, nezbývá jim, než záplatovat rozpočet zvýšením daní.

Férové by ale bylo říci: Potřebujeme snížit deficit a už nevíme, kde škrtat zbytečné výdaje, tak zvýšíme daně. Nefér je vymlouvat se na povodeň.

Vláda má hospodařit tak, aby měla v rozpočtové rezervě peníze na opravy svých mostů a silnic, které poškodila povodeň, jako je letošní srpnová. Mít jakýsi „fond“ na povodně je hloupá myšlenka. Potřeby jsou totiž každý rok různé. Snad vláda nedovede myšlenku do důsledků a nezřídí nový fond, nový úřad. Snad zůstane u výmluvy a od příštího roku budeme jen platit vyšší daně a ne živit nový úřad.

Výmluva na povodeň je směšná, protože daň nenakrmí „novou“ povodňovou výdajovou položku. Díky „povodňové dani“ vláda nebude mít peníze na nějaké nové výdaje.

Prakticky každý rok jsou nějaké takovéto povodně a vláda vždy uvolní nějaké peníze na naftu pro záchranáře a na opravy poničených mostů – buď přesměrováním plánovaných stavebních výdajů nebo využitím rozpočtové rezervy.

Vláda bude mít jen peníze navíc z našich kapes.

Vláda by tak mohla stokorunovou přirážku k dani klidně nazvat daň na dotace pro filmaře – ale holt solidarita nezatopených se zatopenými zní líp než solidarita daňových poplatníků s několika filmaři...

Petr Mach