Miroslav Kalousek, jehož strana se prezentuje na politické krajině ještě více napravo od ODS, možnou spolupráci se sociálními demokraty dlouhodobě zcela vylučuje a má to logiku: jejich program je založen na zcela opačných postulátech: má stimulovat výkonnost, chce razantně spořit a brzy přijmout euro. Nemá v úmyslu se podbízet.

S oběma zbylými stranami je to o něco složitější: Radek John jako předseda Věcí veřejných sice spolupráci s ČSSD na vládní úrovni zcela vyloučil, například pro Právo v pátek řekl: „ČSSD vůči nám spustila špinavou kampaň, ve které se dopustila řady lživých výroků. O mně řekla tak nehorázné lži, že jsou na žalobu. Tak o jaké spolupráci bychom mohli mluvit? ČSSD kope kolem sebe a šíří nenávist, a pak nemůže případně uvažovat o nějaké koalici s lidmi, o nichž lhala.“ Jenže ve stejném rozhovoru mluví jen o něco méně ostře i o ODS, když říká, že je zdiskreditovaná a že udělala jen kosmetickou změnu. Doslova říká: Dokud tam zůstávají zdiskreditovaní lidé, nebudeme se špinit koaliční spoluprací s ODS. Tento výrok by vylučoval i spolupráci na koalici s ODS.

Složitější je i situace v KDU-ČSL, která tvrdí: „Nikdy nepůjdeme do žádné vlády, která by se opírala o jakoukoliv podporu KSČM, a ani takovou vládu nepodpoříme.“ Výrok tudíž spolupráci s ČSSD úplně nevylučuje. Lidovci jsou jedinou naší politickou stranou s nepřetržitou politickou kontinuitou od roku 1919. Touha lidovců být aktivní součástí mocensko-politického dění za každé situace se tak stala asi dodneška nejcharakterističtějším rysem jejich politiky. Připomeňme heslo jejich předsedy Jana Šrámka: „Dohodli jsme se, že se dohodneme“. Se sociálními demokraty se lidovci shodují například v boji proti korupci, snížení tempa zadlužování či zrušení poplatků u receptů. Naopak jsou dost důrazně proti populistickým krokům, jako je jednorázový důchod ve výši 2 400 korun a proplácení prvních tří dnů nemocenské.

Z posledních volebních modelů za této situace ale vyplývají jen tyto varianty: Buď by mohlo dojít opět k patové situaci, nebo kdyby pokračoval trend narůstání hlasů malých stran, mohla by ČSSD mít s KDU-ČSL a stranou Věci veřejné mírnou většinu, nebo by se muselo začít jednat o velké koalici, kterou donedávna obě velké strany zásadně vylučovaly. O možném vyjednávání mezi ČSSD a ODS poprvé veřejně promluvil koncem minulého týdne místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který by se mohl stát takovým Nečasem sociálních demokratů: asi jedině on by totiž mohl být schopen vyjednat jak koalici s lidovci a stranou Věci veřejné, tak i nějakou formu spolupráce s ODS do dalších voleb. Sociální demokraté a strana Věci veřejné se totiž v některých věcech rovněž shodují: jde například o zavedení progresivní daně, redukci pojišťoven, ale jsou proti zrušení poplatků ve zdravotnictví a proplácení prvních tří dnů nemocenské.

Takové jemné vyjednávání by zřejmě znamenalo umenšení role Jiřího Paroubka v sociální demokracii, což by on těžko připustil. Jiří Paroubek by si svou silnou roli ve straně – jak se v tuto chvíli zdá – mohl udržet jen v tom případě, že by měl spolu s komunisty většinu a vytvořil by menšinovou vládu s tichou podporou komunistů. I tato varianta je samozřejmě teoreticky možná, ale pokud by nevyšla, učinil by nejspíš vše proto, aby se volby opakovaly a on zůstal svrchovaným vůdcem. Skoro všechna tato řešení ale budou potřebovat trpělivá a dlouhodobá vyjednávání: premiér Jan Fischer se ke své profesi statistika zřejmě tak rychle nevrátí, jak si to původně představoval.