Vytváření společenských kast je pro demokracii nebezpečné. Ale nelze vytvářet ani znevýhodněné skupiny. Letos mělo skončit tříleté zmrazení platů členů vlády, Parlamentu, státních zástupců, soudců a některých dalších. Tuto skupinu 4 800 osob z 90 % tvoří státní zástupci a soudci. Platy těchto představitelů státu jsou vázány na průměr platů v nepodnikatelské sféře. Rostou-li platy všech zaměstnanců v nepodnikatelské sféře, rostou platy představitelů státu. Je-li stop stav platů u všech zaměstnanců, nezvyšují se ani platy politiků, státních zástupců a soudců.

Roku 2007 zákon jen některým lidem placeným státem zmrazil plat na tři roky. Většiny zaměstnanců státu se zmrazení netýká a platy jim rostly. Vláda však chce v příštím roce snižovat platy všem veřejným zaměstnancům. Pokud tak chce činit korektně, musí těm zaměstnancům státu, kteří měli plat zmražen, dopočítat zvýšení, které jim přísluší díky tomu, že jiným zaměstnancům státu platy rostly. Teprve od takového zvýšení může odečíst snížení o 10 %, které se plánuje pro všechny veřejné zaměstnance.

Ústavní soud již dříve zrušil odnětí 13. a 14. platů soudcům, což vyvolalo obecný nesouhlas, když 13. a 14. platy byly odňaty všem zaměstnancům státu. Ovšem od roku 2007 byla postižena zmrazením a platovým snížením jen část zaměstnanců státu. Takto zmrazené platy byly ještě o 4 % sníženy. Motivem byla snaha některých politiků vlichotit se voličům tím, že budou sníženy platy poslanců. A to někteří navrhovali snížení o 20 %. Nakonec však u voličů populismus chtějící oslovit lidskou závist neuspěl.

Parlament může přijmout novou zákonnou úpravu platů. Může platy i snížit. Pokud však takto postupuje, má tak dělat vůči všem a ne jedné ze skupin placených státem. Stejně ovšem Ústavní soud, pokud není jeho úmyslem ukotvit soudce jako nedotknutelnou společenskou kastu, musí bránit platové diskriminaci i jiných skupin státních zaměstnanců. I u řady z nich lze uplatnit argument nezávislosti na moci výkonné - například členů Nejvyššího kontrolního úřadu.

Zdeněk Koudelka