Co že tak najednou věští? Chování České republiky v Evropské unii takovému očekávání přece vůbec neodpovídá. Proč se tedy nepodílíme na hledání řešení? Proč na klíčových summitech poslední doby je ČR zastupována v náhradní sestavě? Proč nikdo z vrcholných představitelů státu nepředložil za naši republiku návrh řešení? Ani se k tomu nikdo souhrnněji nevyjádřil. Premiér a vláda se dokonce na posledním jednání Sněmovny odmítli o krizi v Evropě bavit.

Jak to, že nedlouho potom ministr financí vystoupí s tím, že padají veškerá ideologická tabu, čeká nás konec sociálního státu, teď už prý nepůjde o ideje, ale o oboj o holou existenci. Teď se prý budeme muset všichni spojit a hledat cestu z krize. Proč s tímhle nepřišli do Sněmovny dříve? O krizi se v Evropě přece hovoří už dlouhé měsíce…

Proč tedy ve Sněmovně ministr Kalousek prosadil navzdory prognózám rozpočet, který se opírá o růst 2,5%? Proč se dopouští stejné chyby jako v roce 2009, kdy odhadoval růst HDP 4,5% navzdory všem dostupným prognózám a rozhodil po zemi zhruba sto miliard navíc, u nichž bylo zřejmé, že nebudou kryty odpovídajícím výkonem ekonomiky.  Pokud nyní Miroslav Kalousek postavil rozpočet na růstu 2,5%, a ten bude výrazně nižší, tak to bude opět představovat významné prohloubení deficitu státních financí a státního dluhu. Tohle je chování vlády rozpočtové odpovědnosti?

Ťuk hřebík na hlavičku! Možná tady je ten důvod Kalouskova křiku. Ministr, který nedokáže vybírat daně, který je součástí vlády, jež není schopna zabránit parazitování na veřejných penězích a dalšímu padání země na světovém žebříčku vnímání korupce, ministr, který nedokáže postavit realistický rozpočet, si zřejmě potřebuje vytvářet alibi. Tady máme důvod, proč je ministr náhle apokalyptikem. Musí najít nějakou výmluvu a odlákat pozornost od svých vlastních chyb. To, co se stane, není moje chyba, říká ministr Kalousek, je to důsledek živelné finanční pohromy, která se na nás žene.

V pokřiku Miroslava Kalouska lze tušit také další velmi vážnou hrozbu. Když ministr mluví o tom, že je třeba hledat úplně jiné vzorce uvažování a že budou padat tabu o sociálních státech, pak hrozí zneužití krize k likvidaci státu veřejných služeb, k vážnému útoku proti systému školství, zdravotnictví a sociální politiky. Vytvořit téměř válečnou atmosféru a přijít s dalšími rozsáhlými škrty by mohlo vést ke konci sociálního smíru a soudržné společnosti.

Stojí zato vzít poslední vystoupení ministra Kalouska a srovnat je s vystoupením polského ministra zahraničí Sikorského 28. Listopadu 2011. Místo aby doma strašil obyvatelstvo, navštívil Berlín jako klíčové město a vyzval k jednání a záchraně eurozóny. Polský ministr se přihlásil k Evropě a vyjádřil jasnou vůli Polska integrovat se do jádra Evropy a nedopustit v této chvíli jakékoliv selhání evropských politických elit. Polský ministr ve svém projevu předložil pozitivní návrh na řešení situace a dal jasně najevo, že problémy Evropy jsou problémy Polska. To je příklad nehospodského přístupu k tomu, co máme v příštím roce před sebou.

Lubomír Zaorálek