Od špičkového politika, na kterého zastupující místopředseda sociálních demokratů Sobotka chce kandidovat, se přece ve standardní demokratické zemi vyžaduje pravý opak: aby se choval výrazně jinak než většina. A to zvlášť v zemích jako je naše, kde je většina zvyklá zákony a pravidla slušného chování překračovat, protože se to naučila ve dvou totalitách.

Ty přece upřednostňovaly veřejné právo před soukromým a bez překračování pravidel by ještě před dvaceti lety lidé stěží v tak sešněrované společnosti, kde byl skoro všeho nedostatek, přežili. A navíc překračování pravidel se stalo sportem: vytvářelo iluzi svobody.

Činí-li tak ale v roce 2010 špičkový politik, který vytváří vzory chování pro budoucnost svobodné země a vymlouvá se na to, že se v případě konzumování tzv. poslaneckých náhrad choval jako ostatní, vzbuzuje jeho postoj přinejmenším rozpaky. Na politika totiž prozrazuje slabost a neschopnost sebereflexe. De facto se pan Sobotka vymlouvá jako nezletilé dítě, které doma tvrdí, že se ostatní taky prali nebo kradli sousedům hrušky, tak o co jde, doposud nám nikdo za to nevyhuboval! Demonstruje veřejně morální nezralost a poškození přirozených schopností vnímat svá selhání: zřejmě mu pravidla slušného chování nebyla dána do vínku ani v rodině, ani ve škole, jinak by podvědomě musel tušit, že se chová špatně a stydět se.

Připomeňme si, o co jde: Panu Sobotkovi je vyčítáno, že vede pokrytecky boj proti nelegálním příjmům, ale sám si z poslaneckých náhrad, které jsou primárně určeny na dopravu, reprezentaci, stravu, pronájem kanceláře, platy asistentů atd. pořídil soukromé bydlení. Ergo kladívko, nemohl vykonávat řádně funkci mu svěřenou, protože z peněz na výkon šetřil na byt: peníze nevěnoval na věci veřejně prospěšné, choval se sobecky a nezodpovědně vůči většině. A pan Sobotka na přednesenou výtku prohlásil, že, "tato zvyklost nebyla doposud nikdy napadena." To je samozřejmě pravda, ale vrcholný politik se od ostatních má lišit právě tím, že má schopnost si udržovat zdravá a neporušená mravní kritéria, která se liší od průměru, a právě ta ho kvalifikují pro vrcholné funkce: kdyby se takhle choval T. G. Masaryk v případě aféry s rukopisy Královéhradeckým a Zelenohorským a v souvislosti s tzv. Hilsneriádou, kdy většina taky věřila pravosti zfalšovaných rukopisů a nepravdivému obvinění pana Hilsnera, nikdy by si nevydobyl v naší zemi takovou úctu a nejspíš by se nemohl ani stát prvním prezidentem. Velcí politici, což platí stejně o Churchillovi, DeGaullovi a mnohých dalších, se právě vždycky dokázali vzepřít selhání většiny a dokonce na ně i veřejně poukázat.

Pokud si tuto starou moudrost neuvědomí sociální demokracie a do svého čela si nevybere člověka s takovouto výbavou, nikdy nemůže účinně bojovat proti korupci. Nemůže být důvěryhodnou stranou pro vzdělanější vrstvu a střední třídu, jak to v právě ve zmíněném rozhovoru Bohuslav Sobotka proklamuje.

Časopis Respekt Bohuslava Sobotku usvědčil z toho, že na funkci předsedy strany rozhodně nemá: je poškozený jako většina.

Karel Hvížďala