Nakonec simulace voleb do dolní komory, pokud by byla anonymní a vyzkoušela více či méně znalost demokratického systému, by mohla být i docela poučná.

Otazníky ale vyvolává organizátor sdružení Člověk v tísni. Je to organizace, která se  - nevím proč – stále nějak zaštiťuje veřejnoprávní Českou televizí, třebaže s ní nemá nic společného. Je to organizace, která také napomáhá opravdu lidem v tísni, ale výběrovým způsobem, zpravidla těm, kteří žijí v diktaturách komunistického ražení. Že existují autoritativní nebo diktátorské režimy i pravicové, vojenské či náboženské a v nich také trpí lidé, je tak nějak na okraji zájmu této organizace. Tolik k pořadateli nynějšího demokratického povědomí na středních školách o nacismu a komunismu.

Pel nevinnosti a pouhého vzdělanostního aktu těchto voleb pak stírá, že studenti se rozhodují podle nabídky současných politických stran. To už je zavlečení politiky na školy. Organizátoři by mohli klidně – když už si dali to práci s „demokracií“, vybrat třeba deset fiktivních stran (včetně názvů) a označit je dnešní politologií modelově – pravice, levice, konzervativní či socialistické, nacionalistické nebo internacionální (eurounijní), radikální až extrémní apod. S typickými průmětovými znaky programů takových stran jak v Evropě, tak v Česku.

Položit otázku adolescentovi ohledně ČSSD, ODS, komunistů či jiných stran je ošidné. Věřím, že mnoho z těchto mladých lidí má „svůj“ názor, ale stejně tak se domnívám, že většina papouškuje „co říká mamka nebo taťka“. Nebo vůdčí parta ve třídě.  A že dnes už studenti rozlišují sociálně mezi sebou mezi sockami a lídry (kteří na to mají) je tichou skutečností.  Varovným výpotkem je pak klip Mádla a Issové, aby mladí nevolili levici a důchodce „poučili“ až tak, že jim schovají občanky.

Sociální zkušenost není videoklip z bigboše na Óčku, ale prožitá zkušenost nejen v rodině, ale především osobní. Jakou mají študáci zkušenost k dnešními komunisty, lidovci, sociálními či občanskými demokraty? Kydy v tisku.

Tato zkušební volba je pak i jinak podivná. Je založena na přenesené zkušenosti. Tu nemíním podceňovat, ale není to o volbě rozumu a znalosti, nýbrž o volbě na základě emocí a skupinového nebo davového mínění. Na základě dílčích informací, headlinů, blillboardů,  klipů, facebooku a esmések. Něčeho, co McLuhan už dávno nazval mozaikovou (povrchní) kulturou. Toho se obávám.

Věřím, že pro studenty je to bezesporu zajímavá zkušenost. Ale vzhledem k obecné a velmi ubohé znalosti politického systému to znamená velmi diskutabilní a jednostranně určující výsledek. A toho se obávám ještě více.

A proč končit u středních škol? Politickou indoktrinaci lze provádět už dříve. Vždyť mnoho občanů je pro snížení trestní (tudíž i občanské odpovědnosti) na nižší věkovou úroveň. Uspořádala by pak organizace Člověk v tísni „politické školení mužstva“ už na základních školách pro šesťáky?

Pro prvnizpravy.cz
Jiří Kouda