Plány má velkolepé. Z definice rozhlasové veřejnoprávnosti,   kterou v Poděbradech taky vymysleli, sice vypadla vyváženost, ale na druhé straně, co s ní, že. Pravdu měli, alespoň podle prezentovaných témat, ti, kteří tvrdili, že to bylo zajímavé. Podle všeho bylo a možná nejen pro veřejnoprávní rozhlas.

Rebranding korporátní identity, dramaturgické přeformátování stanic, zjednodušená struktura řízení, technologická strategie na deset let. Zajímavé bylo už zadání.  Otevřelo paletu otázek. Konference zúžila možnosti  reprogramingu na dvě, obě ale změní celý rozhlas.   První má zachovat tři celoplošné neplnofomátové stanice a další stanice digitální. Druhá varianta má z celoplošného Radiožurnálu vytvořit plnoformátovou stanici a doplnit ho zpravodajskou a kulturní stanicí. Ta ovšem znamená konec stanice Praha.

Rozvojem digitálních stanic a novými formáty chce Duhan čelit zaostávání v technologiích. Ekonomické úspory chce dosáhnout koncntrací výroby do center. To mu umožní zamezit řadě duplicit či multiplicit. Otazníku,,jak lépe“ se nevyhnula ani rodinka regionálních stanic, která by se měla profilovat více jako multiregionální ČRo 5. Trend, naznačený už Kasíkovým projektem „Společné regionální noci“ všech regionálních stanic, řízené bývalým programovým ředitelem Ostrým, má také přinést nezanedbatelné úspory.

Uvidíme, jestli Duhan pouze mlží nebo jestli najde sílu k exekutivnímu rozvrácení shnilých struktur v rozhlase. Zda bude před Radou stát v předklonu jako jeho předchůdce a nebo zda bud mít u Rady respekt. Do voleb ho nikdo neodvolá a po volbách jej a jeho činy budou hodnotit jiní a budou je hodnotit podle úplně jiných měřítek.

Skupina poslanců se rozhodla, že je potřeba do zákona o obcích vpašovat  povinnost radničních novin dávat slovo i  opozici. Vyváženost ovšem předpokládá nezávislost. Pomiňme  fakt, že  leckde je na radnicích těžké zjistit, kdo vůbec opozice je. Zákonem vymáhat vyváženost radničních novin je sice zajímavý počin, ale obávám se, že při současné úrovni rozhodování soudů jej těžko bude vymáhat. Jak tedy zajistit starostenským hlásným troubám nezávislost na starostenské vůli a moci?

Návštěva dvou nejmocnějších tohoto světa v Praze způsobila kolaps dopravy a novinářské orgie. Kolegům jsem to nezáviděla, pár návštěv státníků jsem také absolvovala. Pokud člověk není elév, fakt, že stojí relativně blízko nějaké té pomazané hlavy, už ho nerozhodí. Spíš začíná uvažovat nad tím, že musí vstát v pět ráno, aby v šest byl na místě, protože Hlava Státu (jakéhokoliv) sice přiletí v deset, ale to víte, bezpečnostní opatření. Že si musí vzít plastovou i propisku, neb kovové tužky mohou být i střílející tužky a ty jsou od dob lumpa Citróna zákeřná zbraň. Bezpečnostní rámy jsou v době návštěvy Velkých Mužů nastaveny na nejvyšší citlivost a pískají i při kovových knoflících…

Veřejnoprávní Česká televize pokrývala návštěvu Medveděv-Obama po oba dny poctivě a do roztrhání těla. Nezávidím hlavním moderátorům Moravcovi a Železnému. Výsostně veřejnoprávní tématu věnovala veškerý čas na stanici ČT 24 a množství času i na ČT 1. Celodenní přenosy podobných událostí mají ale háček – mají strašnou spotřebu lidí. A tak, kromě seriózních politologů, vojenských analytiků, odborníků na marketing a geopolitických teoretiků přišli k řeči i lidé, kteří toho prostě… moc nevěděli. Jako jakási Kateřina Šafaříková, bývalá zpravodajka LN při Evropské unii, dnes snad z Respektu,   jejíž řeč se linula v intencích „Rusko má být Spojeným státům vděčné“.

Tradičně kvalitní byl zkušený rozhlasový komentátor Jan Petránek, většině diváků známý jako hlas ze stanice ČRo 2 – Praha. Ten ale už v létě roku 1969 komentoval přistání amerických kosmonautů na Měsíci. Obamův protijaderný krok v něm emoce nevzbudil a komentář pojal velmi věcně. Neopomněl podotknout, že Rusko se nyní dívá zle na nové americké základny v Rumunsku a Bulharsku, samozřejmě včetně přibývajících raket (jejichž početnost i dalekonosnost se může rychle zvětšovat z původně deklarovaných parametrů), jako na důkaz připravenosti Washingtonu silově dlouhodobě a trvale prosazovat své zájmy.

Profesionální byl i výkon mladého brněnského vojského analytika Lukáše Visingra, spolupracovníka ATM, který na obrazovce nejrázněji artikuloval to, co většina světových komentátorů. Totiž fakt, že touto smlouvou, která je doprovozena protokolem o vzájemných kontrolách, skončilo nepřátelství USA a Ruska. A tím skončila i studená válka.

Respekt od Hradu díky svému aktivistickému psaní ani nedostal akreditaci. Na oficiální facebookové stránce Respektu to vzápětí okomentovali: „Jak přemýšlí Václav Klaus: Na Hrad dnes pozval komunisty, ale odmítl pozvat zelené. Jediné médium, které nedostalo akreditaci je Respekt. Takové pocty se nám dostalo.“ Divíte se, že Bakalův lobbistický výsadek akreditaci nedostal? Česko nemá potřebu nechat si své hosty urážet.

Nova pojala celou věc neotřeleji. Rozhovory s mužem, který si podal ruku s Obamou či dyslektickými lovci autogramů byly osvěživé – pro sklerotické čtenáře Blesku.

Pokud jde o mediální bitvu, zdá se, že ji tentokrát vyhrálo Rusko. Medvěděvův projev byl daleko lepší a média mu věnovala větší prostor. Snad i kvůli tomu, že tak usilovně nevyhledává kamey a novináře.  Podruhé Rusko mediálně bodovalo, když zveřejnilo okamžitě po podpisu plný text smlouvy i protokolu na webu Kremlu. Stejně tak zveřejnilo okamžitě i plné znění textu Medveděvova projevu. Spojeným státům to trvalo půl dne. Analytici, kteří chtěli nebo museli rychle komentovat aktuální text, museli tentokrát překládat z ruštiny. Někteří to i dokázali.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková