Problémem však je, že Benešovy dekrety nejsou mrtvé. I dnes jsou podle nich vydávána rozhodnutí, která dopadají na majetkové poměry. Je to důsledek toho, že po válce nebyl správní aparát konsolidovaný. Často docházelo k zabavení majetku bez vyřízení žádostí o přezkoumání věci, pokud postižení tvrdili, že se jim dle dekretů československé občanství zachovalo. Po únoru 1948 zanikl zájem na dokončení řízení, neboť se majetek zabavoval všem, nejen Němcům. Ovšem restituce obnovily důležitost Benešových dekretů. Například miliardového majetku knížete Hugo Salma se domáhají jeho potomci. Salm požádal dle dekretů o uznání věrnosti československému státu. A byť jeho majetek byl zabrán, nebyl odsunut. Po jeho smrti roku 1946 nebylo o jeho žádosti rozhodnuto.

Ústavní soud stanovil, že neskončená řízení dle Benešových dekretů o tom, zda se Němcům zachovalo československé občanství, musí dokončit dnes Ministerstvo vnitra, což je určující pro následnou majetkovou restituci. Ale je 65 let po válce možné aplikovat Benešovy dekrety založené na kolektivní vině stejně jako po válce samotné? Lze odhlédnout od dnešních ústavních zákazů diskriminace, včetně diskriminace národní? Ve věci Salma již Ústavní soud zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra o tom, že se mu občanství nezachovalo. To však vydalo roku 2006 stejné rozhodnutí až 2009 proti němu odmítl Nejvyšší správní soud žalobu potomků Salma. Prezident Václav Klaus má pravdu, že nové evropské závazky se mohou vztahovat i na aplikaci Benešových dekretů, byť jen tam, kde se podle dekretů rozhoduje nyní. Budou-li moci žadatelé o velký majetek ve své věci využít Lisabonskou smlouvu, udělají to.