Jednou takovou bylo oznámení pražské Židovské obce, že v Česku se za celý rok událo 47 antisemitských incidentů. Jen. Z toho žádný fyzický útok, pět poškození majetku, zbytek verbální projevy. Českým Židům to dávalo příležitost poděkovat Bohu, že patří k nejméně antisemitskému národu na světě. Případně svým spoluobčanům vyslovit uznání, jako to dělával Arnošt Lustig nezapomenutelnými slovy „měj se, bejku“.   

Jenže i tato dobrá zpráva se musela obrátit naruby. Podle židovského přísloví „když nemáš žádný problém, máš problém“ se nějaký problém vyhrabat musel. Odskákala to akce D.O.S.T., z níž už levicová hysterie uplácala fackovacího panáka. Židovské obci stačilo si do něho jen přikopnout označením za „fenomén, jehož petice a prohlášení jsou prostředkem prosazování neofašistických, šovinistických a xenofobních tendencí, nebezpečný nejen pro české Židy, ale pro celý demokratický vývoj ČR.“

Na petici akce D.O.S.T. se ani po desátém pečlivém pročtení nedá najít nic neofašistického, šovinistického, xenofobního a už vůbec ne antisemitského. A tak na její emočně předimenzovanou výzvu k odvolání všech nařčení odpověděl obvyklý (a eminentně erudovaný) mluvčí ŽO Leo Pavlát šalamounsky tím, že petici obešel a zaměřil se na pár provinilců, z jejichž internetové tvorby ocitoval toto:

Ladislav Bátora pochválil knížku obskurního antisemitského historika. Michal Semín nemůže vystát současný judaismus, „neboť navazuje na farizejskou linii“. Adam Bartoš polemizuje s kritičkou, která je pro něho „příslušnicí vyvoleného národa“ a „vidí za každým vlastencem a národovcem neonacistu.“

To mu postačilo k obvinění více než šesti set bezúhonných a úctyhodných signatářů z fašismu. A udělal tím totéž, čeho se dopouštějí ryzí antisemité, když si berou Trockého a Madoffa k označení Židů za bolševiky a podvodníky.

S rizikem, že mě všichni zúčastnění budou žalovat za nactiutrhání, navrhuji tuto interpretaci:
Bátora je politické nemehlo, které kam vstoupí, tam uklouzne na lejnu. Semín je starokatolický bigot, pro něhož protižidovské výroky v Novém zákoně jsou slovem Božím a protikřesťanské výroky v Talmudu slovem ďáblovým. Bartoš je paranoik posedlý teorií americko-židovského globalistického spiknutí. Pavlát je hysterik, který křičí antisemitismus, když slyší slovo „židle“.

Problém, s nímž se budou muset učit žít, je tento: V demokracii se tohle všechno smí. Beztrestně. Bohudík. Kdyby k tomu ještě našli špetku smyslu pro humor, možná by jim došlo, jak jsou si všichni podobní. Mohlo by je taky napadnout, že jestli nepřestanou bojovat včerejší bitvy, mohli by prohrát tu zítřejší. Ta už se valí západní Evropou jako tsunami a je smrtelná pro Židy, křesťany i ateisty. Na jejich smíření závisí přežití této civilizace.

Nedávné demonstrace na podporu perzekvovaných křesťanů ve světě se s křesťanskými organizacemi zúčastnila i Židovská liberální unie – a Leo Pavlát. Pražský arcibiskup je uvítal oslovením „naši starší bratři ve víře“.

Tož tak se, chlapci, dělá mír.

Benjamin Kuras
Vyšlo v MFDnes