Když jsem poprvé cestou do práce uviděl na stromě velikého papouška, vytřeštil jsem oči. Zastavil jsem se a nevěřícně koukal na jasně zeleného opeřence. Myslel jsem, že ulétl nějakému chovateli. Že je to tu nějaká zvláštnost, unikát. Ale mýlka. Papoušci tady v Bruselu žádným unikátem nejsou. Žijí jich tu stovky v početných koloniích.

Někdo tvrdí, že snad kdysi ulétli z jakési mezinárodní zásilky na letišti Zaventem. Tam někde prý byl také poprvé zpozorován jejich výskyt. Podle jiných ulétli místnímu chovateli. Další tvrdí, že papoušky tu kdosi ilegálně vysadil. Každopádně je to docela problém: Mají být nelegálně přistěhovaní papoušci tolerováni či mají být z Bruselu vymístěni? A kam je potom repatriovat? Evropský humanismus či v daném případě snad spíše animalismus nedovoluje papouščí populaci vyhubit.

Čekal jsem, že v Evropském parlamentu najdu řadu velkých zvířat nebo aspoň pár chameleónů. Papoušci mne ale opravdu zaskočili. Mezi zaskočenými tu nejsem sám. Papoušci se chovají velmi agresivně a vytlačují místní ptactvo. Nebohý belgický brabec, sluka nebo hejl se nemůže už v bruselských parcích pomalu ani ukázat. Papoušci ho vyhánějí a připravují o zdroje obživy. Mezi místními ptáky se údajně šíří nezdravý radikalismus.

Máme zde další důkaz toho, že Brusel prostě imigrační politiku nezvládá. Co bychom od něj taky mohli čekat...

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Havel