Projekt s názvem Stuttgart 21, tedy nádraží pro XXI.století, které má být přesunuto pod zem za využití všech nejmodernějších technologií, rozdělil Německo stejně jako stavba knihovny Jana Kaplického v České republice, jenže politická reprezentace v čele s kancléřkou se naopak velice vehementně za projekt postavila. Proti jsou hlavně sociální demokraté. Proto nebude bez zajímavosti připomenout, s jakými argumenty Angela Merkelová stavbu nádraží, nad kterým má být rozkvetlý park a pěší zóna, tak vehementně obhajuje.

Pustit se do ostrého křížku s polovinou obyvatelstva je pro každého politika velice odvážný krok, a to zvláště pro Angelu Merkelovou, jejíž popularita díky krizi spadla z 85 procent v roce 2006 na letošních 52 procentních bodů. Jaký vztah má paní kancléřka ke svým obyvatelům a co si o nich myslí, lze usuzovat z toho, za co je chválí: většinou za odvahu, ale zároveň svým občanům vyčítá, že jsou málo flexibilní, tedy nepohybliví, neradi se stěhují za prací a vystrašení, bojácní. Když byla v opozici, slibovala, že bude podporovat jejich odvahu, ale když dosedla na kancléřskou židli, píší komentátoři jako třeba Dirk Kurbjuweit, začala je spíše uplácet: viz přídavky pro penzisty, nezaměstnané, rodiče, výhody pro autoprodejce atd.

Už jednou se ale Angela Merkelová zachovala velmi statečně, a sice v červnu roku 2008, kdy Evropská unie byla v krizi, protože byla v Irsku odmítnuta Lisabonská smlouva a někteří politici a občané na ni tlačili, aby se o smlouvě v Německu rovněž hlasovalo. Tehdy před novináři pronesla ráznou řeč, v které zdůvodnila, proč je proti referendu a její kredit značně vzrostl. Nyní stojí před podobným problémem: Sociální demokraté si přejí, aby se o stavbě nového nádraží ve Stuttgartu hlasovalo a ona to opět rázně odmítá a zdůvodňuje to slovy, že stavba ve Stuttgart je symbolem budoucího Německa a dodává: Německo nesmí být proti novým stavbám, novým dopravním cestám a novým zdrojům energie. Občané většinou všude žijí současností, kdežto každý zodpovědný politik musí žít z poloviny v současnosti a z poloviny v budoucnosti, protože má za úkol zajistit svým občanům jistou budoucnost.

Podobně jasně odůvodňuje tento projekt i z legislativního hlediska: projekt nového nádraží byl schválen všemi nutnými úřady a grémii, je tedy politicky legitimní a není zapotřebí, aby získával ještě jednu legitimitu. Kdybychom na takový krok přistoupili, zpomalili bychom Německo a my naopak potřebujeme, abychom se zrychlili. Žijeme v době, kdy v Evropě jen připomínkové řízení ke stavbě nové přistávací dráhy v anglickém Heathrow trvá déle než stavba celého nového letiště v Pekingu včetně projektu.

Paradoxem demokracie je, že nakonec pouze politici, kteří se dokáží prosadit proti většině svých občanů, jsou nakonec ti, kteří u nich mají největší respekt. Tak tomu bylo v Německu, když Willy Brandt prosadil svou východní politiku, když Helmut Schmidt znovu vyzbrojil Německo a když Helmut Kohl zavedl euro.

Připomeňme, že nádraží ve Stuttgartu může být důležité i pro nás: Přes toto město má totiž vést nová rychlodráha z Bratislavy přes Prahu a Mnichov do Paříže.

Karel Hvížďala
Psáno pro ČRo 6