Novináři - alespoň někteří - mají ještě jednu masochistickou libůstku. Alespoň já ji mám - a  několik kolegů v mém nejbližším okolí. Předvolební spoty. Středeční vysílání - první v této lovecké sezoně -  bylo očekáváno skoro jako premiéra blockbusteru.

Upřímně, všichni jsme věděli, co náš čeká, ne, že ne.  Ztuhlí politici, prkenně stojící před sochami, panoramaty či  u řeky (proboha, proč?), v lese či před mapou (a globusem). Vynikající československý spisovatel Ludvík Souček tyto kompozice nazýval ve své učebnici fotografie "Strýček Kleofášek před útvary přírodními i uměle budovanými". Prkennými hlasy vyprávějí o tom, jak chtějí pomáhat  "této zemi",  jak budou dbát na občany a vůbec budovat všeobecné  blaho. Jako socialismus. Dohnat a předehnat.  U parlamentních stran se nabízí otázka, proč o blaho nepečovali  doteď, když to nyní s psíma očima, lačnícíma po hlasech voličů,  slibují. Moc korumpuje. To už věděl Mňačko.

Některé strany zjevně využily materiály, které měla natočené pro nějaké předešlé volby.

Lidovci, kteří už zastavili i své sídlo, aby měli cash flow na volební kampaň,  zjevně z nouze použili sekvence, připravené pro podzimní volby - včetně listí. Podzim už nastal pro většinu jejich voličů. Pro některé i zima.

 Liberálové jsou chudí tak, že recyklovali svůj volební spot komplet z minulých voleb. V EU už jsme a do eurozóny se hrnout nebudeme. Lisabonská smlouva j schválena a euroskeptiky budou defenestrovat i britští konzervativci. Proboha  - o co se Hamerský pokouší?

Nevím, kdo dělá politickým stranám ony spoty, ale kromě čestné výjimky TOP 09  je to nuda a šeď. Klasická hudba - Ódou na radost počínající, Dvořákem končící. Unylé hlasy.

Jiří Paroubek, hovořící o pracovitých rodičích… Pointa reklamního spotu je, že tu pracovitost po nich zdědil…  Spot doprovodí letecké záběry naší širé vlasti (je to ten typ záběrů, které obvykle  tvoří doprovodnou vizuální složku státní hymny) a větou o tom, že Paroubek pracuje pro lidi, pronášené, bůhvíproč, Petrou Paroubkovou. Obávám se ostatně, že celý ten ,,manželský koncept" nebyl příliš šťastný. Česko na rodinné idylky jak z Hollywoodu není zvyklé, spíše oceňuje manželky, které se zabývají nějakou vlastní kariérou a jsou v ní přiměřeně úspěšné a nejsou moc vidět.

Spoty ČSSD a ODS jsou trochu matoucí. Kromě dojatých hlasů svých lídrů také  ,,komunikují" antikampaň proti soupeři, což působí místy poněkud nepřehledně. Jednou modří jsou oranžoví a podruhé zase oranžoví jsou modří. Skoro to vypadá tak, jako kdyby tyto dvě strany toužily po tom, aby je nikdo od sebe navzájem nerozenzal. Jak se vlastně liší Dalík od Dimuna?

Po svém pojali vizualizaci myšlenek Zelení. Černobílý, poněkud depresivní spot, z nichž ani jeden není  žádného z lídrů, se ekologií příliš nezabývá. Ale zelené nikdo v Parlamentu nečeká. Jejich zásadním problémem je, že neví, co je biomasa.

ČSNS, toužící se dostat zpět na politické výsluní, operuje svými "slavnými" a odkazuje se na tradice TGM a Edvarda Beneše. Ideály těchto politiků jsme opustili stejně, jako  Československo. Nikdo nelituje, Každý dostal, co chtěl. Bratislava má Fica. Praha zase Klause, Nečas a Fischera. Národní socialismus, byť v moravském balení, je stále jen národní socialismus.

Zbytek reklam připomíná pohádky Ovčí babičky. Nuda a šeď. Tak, milí diváci,  počítejte ovečky. Zamyslela se některá z velkých politických stran nad tím, že doba stranické nesmiřitelnosti za několik dní skončí?

V této zemi je několik desítek mezinárodních reklamních agentur. Stovky PR agentur a tisíce marketingových specialistů. Radí všem kolem sebe za desítky milionů. Ovládají obsah médií.  Rozhodují o tom, které noviny přežijí a které ne. "I z jednoduchého gesta poznáme, co potřebuje vaše podnikání", zní reklama americké banky z komerční televize. Gest v této předvolební kampani bylo uděláno dost. Proč někdo politikům neporadí, co občany doopravdy trápí? Co je štve? Co jim překáží? Co je děsí? Před dvaceti lety byli politici stejně bohorovní. A pak to přišlo.