Rozhoupaný rok 2009 – snad naštěstí – zbrzdil či zastavil nejen změny, s takovou pompou vyhlašované Modrou šanní ODS, ale i politickou kreativitu mnohých stran na poli mediálních zákonů. Kdykoliv se jakýkoliv ze zákonů otevře za účelem sebemenší změny, vždy se najde spousta místa pro lidovou tvořivost nebo místo pro kreativní pokus o utažení otěží či vsunutí náhubku strachu do úst všech novinářů. Místo jedné technické změny je změn 365, každá s minimálně 20 variantami. Jednací řád totiž dovoluje měnit zákon nejen klubům, ale i jednotlivým poslancům. A hlasování mnohých představitelů lidu se řídí sloganem čím hůř, tím líp.

Novela trestního zákona, nazvaná mainstreamovými novinovými komentátory náhubková,  byla, pravda, schválena v takové podobě, aniž komu příliš uškodila. Jen míra opatrnosti a sebekázně v bulvarizaci novinářských výroků o politicích i celebritách se o krapánek zvýšila. Jména obětí trestných činů se ovšem zveřejňují stále, nepravdivé a zavádějící výroky jsou součástí štvavých kampaní také. Jen je potřeba najít tu správnou míru veřejného zájmu, aby se vyhovělo judikátům soudu.

 Přes mnohé médiím podbízivé snahy několika k novinářům lísavých poslanců se s přijatým zněním dosud nehnulo. Ale zdá se, že média si s paragrafy poradila vcelku dobře. Jen někteří,,investigativní“ "žurnalisté", kteří nevědí, jestli jejich redakcí je Mladá fronta Dnes nebo vnitro, holt již nemohou zaplňovat stránky novin doslovnými přepisy z odposlechů tajných služeb a policie.  
Volby do evropského parlamentu s sebou ovšem přinesly nápad představitele radikálního křídla ODS, Edvarda Kožušníka, kterého napadlo, že koncesionářské poplatky jsou přežitek a že by bylo dobré média veřejné služby učinit vazaly státu, žebrajícími každý rok o to, aby přežily a ze státního rozpočtu dostaly nějakou pětku. Hezká nástupní platforma k zkriplení obsahu a plíživé privatizaci. Kožušník s tímto nápadem přišel již před několika lety, tehdy s čerstvě z Primy odejitým generálním ředitelem Martinem Dvořákem. Jako nový ředitel pražského dopravního podniku svolal Dvořák a Kožušník tiskovku, na níž k překvapení všech nehovořili o situaci v pražské dopravě, ale o koncesionářských poplatcích a dalších skvělých nápadech iniciativy eStát. Pak nastalo na nějaký čas ticho, Dvořák měl zjevně jiné problémy. Kožušník se však rozhodl vloni kandidovat do Evropského parlamentu a zdá se, že myšlenka osvobození od poplatků přišla vhod. Jinou agendu neměl.

Cestou k prosazení ideje postátnění médií veřejné služby se stal Senát. Kožušník ale senátorem nebyl, jen pracovníkem kanceláře předsedy Senátu, takže nápad se zrušením koncesionářských poplatků si přisvojil senátor Richard Svoboda. ODS prohlašovala ústy těch normálnějších, že její nápad to opravdu, ale opravdu není a své nezávislé senátory krotit neumí. Zjevně ale ani nechtěla. Po třičtvrtěročním martýriu, protestech mnoha zahraničních hostů a opakovaném jednání všech výborů usoudilo nakonec plénum Senátu, že školení obou „nezávislých“ tvrdolínů z ODS už bylo dost. Chtít v době krize zatěžovat státní rozpočet dalšími vydanými penězi nemá smysl. Jediné, co by se ušetřilo, by byly transakční náklady na poplatky, které jsou jedním z mála velkých výnosů  České pošty. Státní pošty, v jejímž vedení taktéž byli představitelé ODS. Takže vlastně to, že návrh neuspěl, prospělo všem. Koneckonců, Kožušník se do Evropského parlamentu jako protipoplatkový bojovník dostal a na příští kampaň za šest let si bude muset vymyslet něco jiného.

Ve sněmovně ovšem  je právě v mlýnku projednávání jiná norma – lokalizace evropské normy Audiovizuální mediální služby bez hranic, která právě prošla kulturním výborem. Nese sebou několik novinek. Kromě toho, že návrh, nikým prozatím ještě nezměněný, povoluje product placement v televizi (v rozporu se základní zásadou směrnice, že product placement je obecně nežádoucí, je možné, že začne diskuse o tom, jak a nakolik je možné dělat reklamu na hazardní hry a loterie a co vlastně ten hazard je (a co už není).  Což v zemi, kde i stoprocentní úrok není lichvou, je problém zjistit. AVMS bez hranic měla sice být schválena již v prosinci 2009, ale zdá se, že to nebude přes požadavek EU tak rychlé. Buď se změny stanou na jaře 2010 předmětem předvolební války, nebo k projednávání dojde až po volbách.

Součástí evropských změn by měla být i otázka označování audiovizuálních pořadů, nevhodných pro děti a mládež (labelling), ale to v době politické nestability a obecné neujasněnosti základních etických norem není zákon, na němž by se shodla byť jen třetina sněmovny, natož nadpoloviční většina sněmovny i senátu naráz. A tak se čeká na výraznější výsledky parlamentních voleb, které by dovolily jasnou nadpoloviční koalici alespoň ve sněmovně.

Nu a pak tu máme zákon sice nenápadný, který ale, zdá se, vzbuzuje, alespoň ve velkém domě na Vinohradské, velké emoce. Je to totiž návrh zeleného poslance Ondřeje Lišky o tom, že rádio pro mladé Wave bude smět znovu vysílat analogově. Radu Českého rozhlasu z toho nepochybně raní mrtvice – zvláště, když to byl jeden z důvodů několikaletého teroru bývalého generálního ředitele Václava Kasíka. Dalším, kdo tuto představu odstůně, bude radou nově zvolený a doteď nefunkční generální ředitel Českého rozhlasu Richard Medek, který se ještě jako programový ředitel nechal slyšet, že "posluchači rádia Wave nejsou budoucností tohoto národa". Jeho výrok ho nechvalně proslavil a celá jedna generace české mládeže už ví, proti komu se vymezit. A do třetice to nepotěší ani generálního ředitele francouzské mediální skupiny Lagardere Michela Fleischmanna, jemuž útoky spřátelených radních na Wave náramně vyhovovaly.

Liška ovšem trpí tím, že Bursíko-Liškova Stana zelených je poněkud neorganickou součástí bývalé vládní koalice vlající na chvostu ODS. ČSSD dnes, po pádu vlády premiéra Topolánka,  odmítá souhlasit s byť jediným návrhem osiřelých Zelených. I kdyby předmětem úpravy bylo, že je středa a ona středa byla. Zelení tím, jak špatně vedli ministerstvo školství, rozzlobili poslance školského a kulturního výboru, jakož i stálé komise pro sdělovací prostředky a způsobili, že se zde vytvořila dočasná tichá koalice ODS a ČSSD na likvidaci všech nápadů Zelených. A tak když chtěl jednoho dne poslanec Jandák projednávat Liškův zákon a auditorium bylo plné čekající veřejnosti, poslanec a předkladatel zákona Liška se  nedostavil. A tak byla materie „zaparkována“, až se zelený Liška osmělí a spory Zelených s ČSSD se alespoň částečně vyřeší.

Tichá oběť těchto různic, veřejnoprávní stranice Českého rozhlasu pro mládež, Rádio Wave, stále vysílá. Sice jen na internetu, ale mladí ji poslouchají. Stále víc. Stala se díky protestnímu hnutí posluchačů na svou podporu tím správným mladistvě rebelským undergroundem. Stanicí, za kterou se tisícovkám mladých vyplatí bojovat a psát petice a stížnosti. A píseň Swastika Eyes od skupiny Primal Scream, kvůli níž byla stanice šikanována přihlouplou Radou Českého rozhlasu, zde hrají stále. A s gustem. „Primal Scream patří ve špičce světového rocku k těm, skupinám, které celý žánr posouvají vpřed,“ konstatoval v oponentním posudku hudební publicista Jiří Černý. A z očí v tu chvíli bezmocných rozhlasových radních  „stále kouká haknkrajc“.

Radio Wave přežilo své třetí narozeniny i hloupost, i když to několika radním vadí.. Média zase přežila jeden, po všech stránkách krizový rok, i když to mnoha politikům vadí.

Pro prvnízprávy.cz
Irena Ryšánková