Médii se teď v daleko větší míře než kdy jindy staly plakáty, billboardy, citylighty.

A televizní přenosy z tiskových konferencí politických stran. Médiem se ale stal i facebook a eamil, odkud jsme bombardováni odkazy na přdvolební videa či komentáři k událsotem, které málokoho těší.

Za událost mediální sezony bych snad označila tiskovou konferenci  lídra ODS Petra Nečase, sedícího na pidižidličce v jakémsi rodinném centru a vyprávějící matkám a jejich konsternovaným capartům a trojrychlostní mateřské. Děti musely být nadšené. Jen by mne zajímalo, jestli  ty matky přišly na Nečase, nebo nic netušící přišly s dětmi a vyjukl na ně, nečekán, nezván.

Ani Jiří Paroubek neměl nejšťastnější ruku. Brněnský útok na Bohuslava Sobotku  netřeba komentovat. Sprostota útočníka se mu zračila v očích, otupělých 1,88 promile alkoholu.  Nicméně tisková konference Jiřího Paroubka, v jehož výčtu, kdo všechno je nepřítel jeho strany, téměř zanikla informace o tom, že ČSSD ruší velké mítinky a že vlastně je Sobotka v nemocnici. Vědět co chci říci znamená neříkat nic víc. V guláši slov informace zanikne.

Klidné jsou zatím malé strany a komunisté. Nemají oč přijít, naopak, mohou jedině získat a tak drží emoce i jayky svých lídrů na uzdě. Možná by se od nich ČSSD mohla poučit. Jen bývalý "investigativní" novinář Radek John se diví, jakto, že věcí veřejnou se staly i jeho lži o poměru s moderátorkou a bývalou kolegyní Pavlínou Wolfovou.  Tvrdí, že s ní měl "intimní vztah, ale nikoli sexuální" . ALe sama Wolfová to vidí jinak: ""Věřte mi, já si už ani přesně nepamatuji, kdy jsem s ním spala..."  

Paroubek chce chodit "do fabrik" stejně, jako kdysi dávno Zeman. Srdečně mu gratuluji, ať mi dá vědět, až nějakou fungující, pravicovou likvidací českého průmyslu nezničenou a nerozkradenou, najde. Z Česko(slovenska) jako průmyslové země zbyly kouřící trosky a zloději prchající do daňových rájů. Takže  venkoncem může jít maximálně do Wolkswagen Škody Mladá Boleslav, kterou pomohl zachránit ministr Zemanovy vlády Grégr nebo do Mittalu, který zamořuje svým štiplavým dýmem celé Ostravsko. Indický majitel si Ostravu plete s Bhópálem.  

Zatím letos ještě nikdo z lídrů nefáral do dolů, i když Petr Nečas se k tomu chystá. Politik, tvář špinavou od mouru, (ale kominík to není, mladý pane) je mediálním obrazem, který funguje již mnoho desítek let, bez ohledu na panující režim. Kdo by odolal. Pouze u předsedy pravicové, propodnikatelské strany je to trochu míjní se s cílovou skupinou.

Největší mediální předvolební událostí  je premiéra filmové komedie Filipa Remundy a Víta Klusáka Český mír.  Znám Český sen, z něhož jsem měla přinejmenším rozpačitý pocit. Český mír nicméně uchvátí. Filmařská poctivost a trpělivost byla vyážena smíchem celého nabitého sálu nad brskými myslivci i vládními komunikátory, obhajujícími americký radar, ale odměnou filmařům byl   dlouhotrvající  potlesk  na závěr  premiéry. Téma amerického radau v Brdech je komické i tragické zároeň.

Mohl by sloužit jako dokonalá učebnice mediální výchovy. Mluvčí Klvaňa, blábolící nic neříkající fráze a zejména příslušník vojenské policie Čermák, který dokonale evokuje Černé barony.

Zdá se, že armáda má s výcvikem mediálních odborníků vůbec tak nějak problém. Bývalá lidovecká ministryně Parkanová a její píseň o radaru nebyl zrovna marketinkový tah a chudák vojenský policista  uprostřed hvozdů  ("Nemůže ten žiletkový drát zranit zvěř?" "To nemohu posoudit"), který se patrně stane ikonou filmu je obětí neschopnosti České armády alepoň trochu její příslušníky zlidštit.

Jděte do kina. Stojí to za to a film Český mír  je skvělou průpravou na volby.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková